Umělecký přetlak

V matrice obce Staňkov z let 1680-1750 si pan farář ulevil.

PF 2013

Tříletých je v ČR sto...

Když to takhle pěkně někam napíšete, tak jen málokomu dojde, že se jedná o příjmení Tříletý. Narazila jsem na něj v jemnických matrikách, kde je v roce 1877 uváděn Jan Tříletý, domkář v Podolí. I současná mapa výskytuj ukazuje, že své hnízdo má toto příjmení právě na Třebíčsku a Jindřichohradecku, jinde v ČR ho potkáte spíše výjimečně.

Mapa výskytu příjmení Tříletý. Zdroj: Kdejsme.cz

V Libochovicích v šatlavě

Nebylo právě zvykem, aby dítě přišlo na svět v nehostinných podmínkách vězeňské cely, přesto k takovým případům čas od času došlo. Libochovické matriky zmiňuji po několikáté, protože jsem v nich v posledních měsících pátrala již potřetí. A právě na libochovickém zámku, v tamní šatlavě, byla v září roku 1753 pokřtěna Ludmila, dcera Václava Wercknera, odsouzeného pro taškářství, a jeho ženy Veroniky, poddaných markraběte bádenského z Trštic v plzeňském kraji. 

Někdy byla i věznice tím pravým místem pro narození... :o)

Balbína

Blahoslavená Balbína bývá znázorňována s křížem a liliovým žezlem, často nese na rukou řetěz. V církevním kalendáři si ji připomínáme 31. března.

Posmrtně legitimizované dvojče

Opět moje oblíbená nemanželská dvojčata...

Nomen Omen - Langenau

Jména vsí a městeček se často vztahují k jejich založení, k tomu, na jakém místě se nacházejí. Někdy je ale na první pohled jasné, že vesnice získala svůj název až později, na základě již existujícího stavu. Když jsem dnes v noci překládala jeden matriční záznam, divila jsem se, proč se Skalice u České Lípy jmenuje v němčině Langenau. Onen název Skalice je jasný, ves byla založena na nějakém skalnatém místě. Ale proč Langenau?

Pohled na mapu příčinu tohoto pojmenování odhalil. Langenau (do češtiny můžeme přeložit jako Dlouhov) je totiž vesnice dlouhá jak onen pověstný týden před výplatou... Je tedy jasné, že německý název ves dostala v době, kdy již nějakou dobu existovala, pravděpodobně za kolonizace ve 12. nebo 13. století.

Langenau - Skalice u České Lípy na mapě z II. vojenského mapování. Zdroj: Mapy.cz

Pro nemoc kněze hornolhotského

Když kněz v domovské farnosti onemocněl, bylo nutné využít služeb některého z okolních kněží. Díky tomu můžeme najít zápis o křtu dítěte ve vedlejší farnosti, jako tomu je v případě Josefa Kužely ze Sehradic, které patřily k farnosti Horní Lhota na Zlínsku. Ten byl v prosinci 1885 pokřtěn ve farnosti Újezd u Vizovic a křest zapsán do vsi Slopného, která je k Sehradicím nejblíže. 

Horní Lhota, Sehradice, Slopné a Újezd u Vizovic na mapě. Zdroj: Mapy.cz

V záznamu o křtu je pak uvedeno: Toto dítko pro nemoc kněze Horno-Lhotského zde pokřtěno. Kmotrům dán výtah, aby bylo v matrice Horno-Lhotské zapsáno. Fr. Toman, děkan. Bohužel do hornolhotské matriky se na záznam nepodívám, protože matrika z těchto let je ještě uložena na matričním úřadě...

Katolické vychování pojištěno

Sňatky mezi katolíky a evangelíky nebyly v některých lokalitách v 19. století příliš obvyklé, přesto k nim čas od času docházelo - někde častěji, jinde méně často. Případem, kde k nim docházelo častěji, je oblast Liptálu, kde se evangelíci a katolíci hodně prolínali. A tak si občas vzal evangelík katoličku, jindy katolík evangeličku - vždy se ale museli dohodnout na tom, v jakém náboženství bude dítě vyrůstat. 

Zpravidla platilo, že dítě následuje náboženství svého rodiče podle pohlaví. Pokud se tedy evangelíkovi a katoličce narodil syn, byl pokřtěn evangelickou církví, pokud dcera, byla pokřtěna katolickou církví. Byly ovšem i výjimky - a na ty narazíme i v Liptále. A tak bývá koncem 19. století u dětí, které mají otce evangelického vyznání, ale přitom jsou pokřtěny v katolické církvi, připsána poznámka...

Kolem roku 1752

Víte, kdy jste se přesně narodili? A co vaši rodiče nebo prarodiče? A případně děti?Jistě, víte. Jen málokdo z nás nezná přesnou dobu svého narození, případně dobu narození svých blízkých, a to často s přesností na minuty. 

V Římě oddaných u svatého Petra

Při procházení matrik pokřtěných narazí člověk čas od času na opravdovou perlu. Už jsem psala o případu, kdy se otec dlouho neobtěžoval dodat oddací list, který by dokazoval, že se dítě narodilo z manželského lože. V jiných případech oproti tomu rodiče ochotně oddací list doložili, protože tak zajistili svému dítěti jeho práva. 

Záletníček

Jedním z příjmení, která se v České republice v současnosti nevyskytují, je příjmení Záletníček. Narazila jsem na něj při pátrání v ježovských matrikách, kdy je uváděno jako příjmení jednoho z pastýřů u dvora v Žeravicích. Z čehopak asi vzniklo? :o)

Drzá vražda

V neděli 1. dubna 1888 kráčel pan Malina z Týnce nad Labem do Kolína a za Lžovicemi našel v poli mrtvolu. Z procházky sešlo a bylo nutno přivolat četnictvo.

Žlutý praporek označuje pravděpodobné místo nálezu.
Místo bylo spočteno pomocí prostého odhadu, kolik ujde pan Malina za čtvrt hodiny (cca 1km),
a kolik skauti soudí, že je 30 kroků (asi 22,5m), a určením průsečíku těchto hodnot.
Souřadnice: 50°2'9.955"N, 15°19'42.551"E
Zdroj: mapy.cz

Kresby v matrikách

V některých matrikách můžeme narazit na větší či menší kresby, které jsou dílem zapisovatelů. Někde jsou to ozdobné iniciály, jinde kresbičky nudícího se duchovního, jinde velké kresby uvozující celou matriku. Kresby sbírá např. Martin Kotačka nebo jsou k vidění i na genealogickém fóru u Tabyho.

Při poslední návštěvě v SOA Praha jsem také na jednu takovou kresbu narazila - a protože by byla škoda se nepodělit, tak ji tu máte...

SOA Praha, Sbírka matrik, ŘKFÚ Vrapice, kniha č. 19, index NOZ 1799-1858.

Proles omissa

Pokud se narodilo dítě a bylo přineseno ke křtu, nebylo zpravidla ihned zapsáno do matriky, ale kněz si udělal poznámku na útržek papíru a do matriky zapsal všechny pokřtěné děti později, když měl útržků povícero. Zapisoval jednou za týden, za čtrnáct dní, jinde jednou za měsíc, pokud farnost nebyla příliš velká. 

Dítko bylo omylně do matriky za chlapce zapsáno

Případ, kdy byl v matrice zapsán chlapec, ve skutečnosti se ale jednalo o dívku, jsme tu už jednou měli. Gehenna narazila v matrikách na další takový případ, tentokrát dokonce se vlastním prohlášením matky o tom, že tomu tak skutečně je. Zápis najdeme v žiželické matrice narozených z let 1816 až 1834 a stojí v něm:

Dne 14. června 1829 narozené a dne téhož v Chlumci křtěné dítko Jiřího Luňáka, chalupníka z Kundratic č.d. 2, a jeho manželky Majdaleny, rozené Jan Pánkové z Chotovic č.d. 9, bylo omýlně do matriky za chlapce pod jmenem Jiří - místo děvčete Barbora jmenovaného a křtěného, zapsáno, což ještě žijící matka u přítomnosti dvou svědků vlastnoručním podpisem dosvědčuje. +++ to jest Magdalena Luňák, která mě Františka Růžičku k podpisu dožádala. Fara Žiželice dne 29. října 1856

Co si o tom jen myslet...

Skačdosladu

Příjmení Skočdopole známe velmi dobře. Ovšem potkat v matrikách příjmí Skačdosladu, to se jen tak nepovede. Kdo si tipnul, že se jedná o příjmí sládka, tipnul si dobře... Narazila jsem na něj v matrice farnosti Kardašova Řečice v roce 1699. 

Matieg Skaczdosladu

Co myslíte, skákal Matěj opravdu do sladu?

Sobě pravou nohu uťal

Nejrůznější nehody a náhody, které se staly našim předkům, bývají v matrikách zachyceny často jen strohým záznamem o úmrtí. Někdy se ale zapisovatel aspoň pár slovy zmíní o tom, k čemu že to vlastně došlo, že onen člověk zemřel. A tak se v matrice zemřelých farnosti Mirošov dovídáme: 

Z Padrtí, 27. Juny umřel Kašpar Paur, který od vlastní sekyry skrze pád dřeva sobě pravou nohu uťal, stáří okolo 30 let, a pochován u Sv. Václava v Skořicích na krchově.

Inu, ne vždy se sekání dříví nebo kácení stromů dařilo, i dnes jsou nehody se sekerou poměrně obvyklé, byť zpravidla nekončí takto tragicky. 

Moc děkuji panu Platzerovi za zaslání tohoto zajímavého záznamu. 

Papežský dispens

Čas od času (ale poměrně pravidelně) narazíme v matrikách na udělení biskupského dispensu z překážky příbuznosti ve 3. nebo 4. stupni. Takových případů je poměrně hodně, proto člověka už ani nepřekvapí.

Skrze nedbanlivost varhaníka

Do matrik v jejich nejstarším období, konkrétně zhruba do roku 1730, nezapisovali jen kněží, ale zpravidla všichni, kdo ve vsi uměli psát. Takových osob nebylo právě mnoho. Učitel, varhaník, obecní písař - nikdo další (krom rychtáře, který ale matriku většinou nevedl) psaní ke svému životu nepotřeboval, proto psát neuměl.

Pohřbeno jest dví dětí

Na nejstarších matrikách je velmi často dobře vidět, že se jednalo jen a pouze o církevní dokumenty, které měly sloužit především k evidenci církevních obřadů. Nejčastější případy, kdy chybí jakékoli informace kromě toho, že obřad proběhl, najdeme v matrikách zemřelých - nebo vlastně pohřbených, pokud mluvíme o obřadech. 

Tak například v čelakovické matrice pohřbených z let 1664 až 1683 najdeme v roce 1679 následující zápis: 

10. Aprilis Pohržbeno gest dwydietj Pržichramie Panie Sselakowskym. 

Tedy 10. dubna 1679 pohřbeno jest dví dětí při chrámě Páně Čelakovském. Dozvídáme se tak o obřadu, ovšem čí děti to byly, jak se jmenovaly, odkud byly, kolik jim bylo let, to se nedočteme. Inu, důležitý byl v té době obřad...

Konvertita

Ottův slovník naučný nám k heslu Konvertita říká:

Konvertita (z lat.) jest odpadlík, bludař nebo rozkolník, který se vrací v jednotu katolické církve. Přijetí podmíněno se strany církevní požadavkem, aby návrat děl se z pohnutek ryzích a konvertita, vyučen jsa v náboženství katolickém, znal najmě rozlišovací články víry. Též obřad přijetí církví předepsán. Zřeknuv se bludu a učiniv z pravidla veřejné vyznání víry konvertita dochází rozřešení z klatby, jež uvalena na odpadlictví a blud; potom přistupuje ku svátosti pokání a sv. přijímání. Je-li důvodně pochybovati, zdaž konvertita ve sboru, jemuž dosud náležel, platně pokřtěn byl, udílí se mu prve podmínečně křest. (...)

Sestavte si rodokmen (kniha)

Tento týden vychází u nakladatelství Grada má kniha Sestavte si rodokmen: Pátráme po svých předcích. Konečně se nám povedlo knížku dokončit, havlbrodské tiskárny ji úspěšně vytiskly - a hurá s ní na pulty českých i slovenských knihkupectví. 

Knížku si můžete zakoupit všude tam, kde jsou k dostání knihy nakladatelství Grada, případně i u mě. Běžná maloobchodní cena je 229,- Kč, u mě je k zakoupení za 209,- Kč + poštovné 40,- Kč (při platbě předem), resp. 75,- Kč při zaslání na dobírku (věnování je samozřejmostí). K objednání na e-mailu blanka.lednicka@familyresearch.cz. V případě zakoupení tří a více kusů je poštovné zdarma.

Ráno veselý...

...a večer smutný? Nevíme, ale každopádně se příjmení Ránoveselý (psáno i jako Ráno veselý) objevuje v 18. století v matrikách pro farnost Velké Meziříčí. Najdeme tak například 1. listopadu 1688 narození Kateřiny, dcery pana Vavřince Ráno veselé a jeho ženy Bětušky. 

P. Wawřzynecz Rano wesele

Jak asi tohle kouzelné příjmení vzniklo? Byl jeho první nositel opravdu ráno veselý tak, že nad tím až jeho sousedům zůstával rozum stát, a proto ho takto pojmenovali? Pozpěvoval si hned po probuzení? Nebo snad chodil z krčmy až brzy nad ránem a rušil vstávající zvířectvo zpěvem na návsi nebo na rynku? Inu, nevíme. Dnes už ale toto krásné příjmení neexistuje, což je jistě škoda.

Ani po důkladném prozkoumání...

Pokud se dva lidé rozhodli uzavřít sňatek, byla zkoumána jejich příbuznost, a to obzvláště tehdy, nesli-li jejich rodiče stejná příjmení. Často byla pak udělována povolení ke sňatku mezi vzdálenějšími příbuznými. V matrikách pak najdeme poznámku o tom, že byl udělen dispenz z třetího nebo čtvrtého stupně příbuzenství. 

Dnes jsem ale v lanžhotské matrice pokřtěných narazila na poznámku jinou, opačnou. Totiž že ani po důkladném zkoumání nebyla mezi rodiči dítěte nalezena žádná příbuznost. Proč farář po příbuznosti pátral? Protože otec dítěte se jmenoval Bartoš a babička dítěte z matčiny strany byla rozená Bartošová. Inu, důkladný kněz...

Genealog - pletichář

Případů falšování záznamů najdeme v historii nespočet. Ani matriky nejsou výjimkou. Matrika narozených, oddaných a zemřelých farnosti Albrechtice (SOA Plzeň) z let 1769-1785 takový případ zaznamenává. Došlo k němu na přelomu 19. a 20. století a v roce 1903 byl vynesen nad oním falšujícím genealogem rozsudek. Informace o tom najdeme jak v matrice samotné, tak i v dobovém tisku.

Docela tiše pochoval...

Sebevrazi byli v minulosti pohřbíváni buď za hřbitovní zdí, nebo v polích, lesích, při cestách, prostě tam, kde sebevraždu spáchali. Až druhá polovina 19. století přinesla změnu a začali být pochováváni na hřbitovech - ovšem pohřeb musel být proveden v tichosti, bez zpěvů, mše a podobně. A tak se například v libochovické matrice zemřelých dozvídáme: 

Dle udání úřední komise vlastním oběšením v rozervanosti ducha příčinou neblahých okoličností udušeného, tedy nezaopatřeného, docela tiše pochoval P. Václav Bediger, kaplan.

Rodina se někdy mohla zúčastnit, jindy byl zemřelý pochován i bez přítomnosti blízkých, často jen se dvěma svědky pohřbu. Muselo to být smutné loučení... 

Záznam pochází z matriky zemřelých 1832-1866, inv. č. 96/21, str. 176 (dostupné online na stránkách litoměřického archivu). 

Starosta

Není mnoho křestních jmen, která by člověka zarazila na první pohled. Jistě, nějaká se najdou, například Judas, zmiňovaný v jednom z předchozích článků. Ovšem taková Starosta, na tu člověk zůstane jen nevěřícně koukat. Ano, Starosta. Ženské jméno, nikoli mužské povolání. A jak to tedy s tímto jménem je?

Nalezen na kolejích

Příchod železnice do českých zemí znamenal i příchod méně obvyklých příčin úmrtí. Většina kněží, kteří zapisovali do matrik, vynechávala podrobnosti, ovšem páter Dobruský, farář v Plotišti nad Labem, si na detaily nejspíše potrpěl. A tak nám zanechal v matrice zemřelých plotišťské farnosti hned několik pěkných zápisů. Dva z nich jsou zapsány v matrice zemřelých sign. 129-3522 uložené v archivu v Zámrsku.

Pohrobek

Že si mládenec vezme o něco starší vdovu se dvěma dětmi a přistěhuje se k ní na statek, není nic zas tak neobvyklého.

Takto přišel 14. ledna 1777 Prokop Plašil ze Šimpachu k Evě, vdově po sedláku Jakubu Růžičkovi z Kamene.

Zdroj: http://digi.ceskearchivy.cz/cs/8264/12

Nemanželská dvojčata

Moje mírná úchylka je sledování nemanželských dvojčat... v rodině Fučíkových se 30. listopadu roku 1866 taková objevila, a to v matrice zemřelých jako:

"Fučík Ondřej a František, dvojčata - nedonošení v půl sedmém měsíci narození nemanželští synové svobodné, 18 let staré Anny - dcery Vojtěcha Fučíka (Kalaše), sedláka, a Marie, rozené Janouškové (Fousové) z Kamene"

Když se zapisující splete...

V srpnu 1860 se v rodině Klusákových z Vlhlav narodila dcera Marie. O dva roky později, v srpnu 1862 se v téže rodině Klusákových z Vlhlav narodila dcera Marie. 

První Marie zemřela (stalo se tak 20 dní po narození) - jak ostatně jinak, když později narozená dcera manželů Klusákových nesla stejné jméno. Ovšem všechny poznámky týkající se sňatku, vydání křestních listů a dalších záležitostí jsou zapsány - u první Marie. Člověk, který do matriky s odstupem času zapisoval, netušil, že Marie byly dvě. Prostě vzal tu první, na kterou v matrice narazil - a chyba byla dokonána. 

A možná je na světě někdo, kdo se zabývá rodokmenem své rodiny, kde Marie figuruje. Zatím ale hledal jen přímé předky a ne jejich sourozence - a tak může mít v rodokmenu chybu. Malou, zanedbatelnou, protože rodiče jsou stejní, jde jen o datum, ale přesto chybu...

Vivus vel mortuus

Smutné bývaly některé porody, protože při nich zemřelo nejen dítě, ale i jeho matka. K jednomu takovému případu došlo v únoru roku 1755 na dolním mlýně u Tmaně:

Die 6 hujus Mortua in partu Mater fuerat, ejus infans excisus ventre materno, sub valde magno dubio consideravi potuit an Sit vivus vel mortuus, sub conditione tamen baptizatus est et cum Matre Sepultus.

Tedy volnější překlad: Dne šestého téhož měsíce zemřela matka při porodu, její dítě z břicha matčina vyříznuto, pro velkou pochybnost, zda by mohlo být živé či mrtvé, podmínečně bylo pokřtěno a s matkou pohřbeno.

 Dolní mlýn u Tmaně na mapě z II. vojenského mapování. Zdroj: Mapy.cz

Zahryznutá tygrem

Při pátrání po komediantských rodinách jsme našly v Národních listech z 15. prosince 1888 vylíčení dramatické události přímo očitým svědkem.

Fünffinger - Pětiprstý

Příjmení Fünffinger je jedno z nejzajímavějších, na které jsem v poslední době narazila. Našla jsem ho v matrikách staňkovské farnosti, kde je uveden sňatek Jana Fünffingera, vdovce ze Staňkova. Dnes se již toto příjmení v ČR nevyskytuje, a to ani v jeho počeštěné podobě Pětiprstý. 

Z čeho asi vzniklo? Měl jeho první nositel opravdu jen pět prstů? Nebo za pět prstů "nakupoval"? Existuje určitě i nějaké další vysvětlení, tohle jsou ta první dvě, která mě napadla... A na jaké přijdete vy?

Benátky u Suchdola nad Lužnicí

Při pátrání v matrikách se člověk dostane k ledasčemu. Když jsem procházela matriky farnost Rapšach, hledala jsem ve staré mapě Schmelzhütten, odkud pocházela jedna porodní bába. A našla jsem hned vedle, severně od Suchdola nad Lužnicí, dnes se nazývají Benátky. 

A jak jsem tak koukala nejdřív na historickou a pak na současnou mapu, tak mě praštilo do očí vyrovnání tamních domů do jedné linie.

Běžná a letecká mapa Benátek u Suchdola nad Lužnicí. Zdroj: Mapy.cz

Zkusila jsem zapátrat na internetu po informacích o tom, proč jsou domy takhle vyrovnané, kdy vznikly a tak podobně, ale nezadařilo se mi. Jedno vím s jistotou - osada vznikla kolem roku 1849, kdy byla v Benátkách otevřena velká sklářská fabrika. Ale proč právě v tomhle rozložení?

Hagenov

Do českých zemí zabloudili lidé z nejrůznějších konců Evropy - buď na svých cestách za prací, nebo například ve službě. Jedním z druhých případů byl hraběcí kočí v Drahenicích Jan Irlacher, o němž se v matričním záznamu narození jeho syna Gustava dozvídáme následující:

Jan Irlacher, hraběcí kočí v Drahenicích č. 3, syn Františka Irlachra, sedláka v Hagenově č. 6, a Teresie, manželky jeho, dcery Jana Mühlbaura, bednáře ve Vásnu č.

Kde byl onen Hagenov? A Vásno? Mně se to najít nepovedlo...

Edit 23.9.2012: Procházela jsem matriku dále do minulosti, až jsem narazila na záznam, kde jsou zapsány další podrobnosti:

Jan Irlacher, Excellen. hraběcí kočí z Drahenic, syn + Františka Irlacher, gruntovníka v Hagenau v Dolních Rakousích, a + matky Teresie, dcery Jana Mühlbaura, bednáře ve Wasen v Dolních Rakousích.

Mapy.cz mlčely, ale Google Maps ukázaly jak Wasen, tak Hagenau, oboje v Dolních Rakousích...

A - Wasen, B - Hagenau

Jsouce v třetím kolenu v krevnosti

Strmilovská matrika oddaných z roku 1706 nám nabízí zápis o sňatku příbuzných - podobné zmínky o udělení dispensu občas v matrikách najdeme, bohužel dohledat v takto vzdáleném období informace o tom, jak vlastně byli snoubenci příbuzní, už je problém... Škoda přeškoda.

25 July Potvrzeni jsou pořádní v stav svatého manželství poctivý mládenec Matěj, syn pozůstalý po nebožtíkovi Jiříkovi Závodským, s pannou Annou Rosalií, vlastní dcerou Pavla Řežábka, myslivce, oba z Český Volešný, jsouce v třetím kolenu v krevnosti, na žádost od velený arcibiskupské konzistoři pražské dispensaci dosáhli, dne 12 July Anno 1706, aby v stav svatého manželstva vstoupiti mohli a dítky z manželstva toho pošlé poctivé slouti mají.

Přistoupil na faru

Příchod nového kněze do farnosti byl většinou ve starších matrikách náležitě okomentován, zejména tehdy, pokud se jednalo o příchod nového faráře. Následující zmínku můžeme najít ve strmilovské matrice z let 1679 až 1715:

Léta Páně 1698, dne 18. Octobris přistoupil na faru městys Strmilova dvojí cti hodný a vysoce učený pan páter Šimon Josef Zahradník z kaplanství jindřichohradeckého za pana faráře nejprvního do městys Strmilova, která prvě byla bez pana faráře od sta let a nyní jest již náležitě dostavený od slavné konsistoře.

Cigan ve Velké

Cikáni u nás žili a kočovali již od počátku 15. století. Občas má člověk štěstí, že se mu na jejich rodiny povede narazit i v matrikách. Jedná se ale díky jejich kočování spíše o náhodné zápisy v nejrůznějších farnostech. Ve Velké nad Veličkou ale žili i "usazení" Cikáni - hudebníci, kteří hráli v místních kapelách. V matrice pokřtěných pak nacházíme záznamy, jako je například tento:

otec: Josef Kubík, cigan ve Velké, syn Josefa Kubíka, cigana ve Velké, a manželky Marty rozené Drška z Březové.
matka: Kateřina, dcera Václava Kyra, cigana ve Strážnici, a manželky jeho Anny rozené Malík z Katovy.

Ouhonek, přinesenej do Český Volešný

Ouhonků, tedy nemanželských dětí, najdeme v matrikách spousty. Jen málokteré nemanželské dítě má u sebe napsáno o něco víc než jméno matky. Někdy ale chybí i to, jako v případě Antonína Adama, který byl pokřtěn ve strmilovské farnosti v roce 1718. 

23. Decembris okřtěn syn jménem Antonín Adam, ouhonek, přinesenej a zanešenej do Český Volešný a neví se odkud, který měl u sebe v peřince ceduličku, v ní bylo psáno, že nejni křteno, a aby se jménem křtil Antonín a v týž cedulce peněz bylo 6 zlatých.

Tomáš Baťa

Jméno Baťa zná v podstatě každý v naší republice - a je známé nejen tam, ale po celém světě. Ve své době největší výrobce obuvi v Evropě, s jehož prodejnami se u nás i ve světě setkáme dodnes. O tom, kdo byl Tomáš Baťa, byly napsány stovky článků a desítky knih, o jeho osudech si můžete přečíst například na webové stránce http://www.tomasbata.com/.

 Úmrtní oznámení, které vyšlo v Národních listech v červenci 1932.

Sterb-Register der Juden, Zlín 1834-1857

Právě tato část mě překvapila ve zlínské katolické matrice pokřtěných z let 1829 až 1856. A protože těch úmrtí není mnoho, najdete je uvnitř článku.

Nevykázal se oddacím listem...

Občas se stalo, že se ve vsi narodilo dítě, u kterého nebylo jisté, že jsou jeho rodiče sezdáni, ačkoli spolu žili jako manželé. V takovém případě měli rodiče ke křtu dítěte donést oddací list, kterým sňatek prokázali. Ovšem - ne vždy tento oddací list měli nebo si mysleli, že ho potřebují. A tak v matrice pokřtěných farnosti Velká nad Veličkou můžeme najít následující poznámku:

Dne 26. června 1888 teprv oddávací list přinesen. Sezdáni byli 6. října 1872 v Kopčanech. 15/7 1887 /: Jan Brkal nevykázal se oddávacím listem, ačkoli několikrát požádán byl, ale hrubě odkázal, aby kněz, když jej míti chce, si sám jej zaopatřil.

Inu, Jan Brkal musel být svérázný muž...

Dítko toto není chlapec, nýbrž děvče

Stávaly se mnohé kuriozní případy, dokonce i k záměnám pohlaví dětí docházelo. A tak jsem v matrice farnosti Hroznová Lhota z roku 1890 narazila na následující zápis u narození Antonína Šivela... Nebo vlastně Antonie?

Na základě výnosu veleslavného c. k. moravského místodržitelství ze dne 18. ledna 1897 č. 45346 se poznamenává, že dítko toto není chlapec Antonín, nýbrž děvče "Antonia". 

Trvalo jen sedm let, než si toho všimli...

Stáří...

Na všechny z nás dříve nebo později dolehne stáří - a duchovní nebyli a nejsou výjimkou. A protože jich byl často nedostatek a na svých farnostech sloužili až do vysokého věku (neřku-li do smrti), můžeme se v matrikách čas od času setkat s více či méně roztřeseným písmem. Níže uvádím dva příklady, jeden z 18. století a druhý z konce 19. století. Opravdu není jednoduché takové písmo číst...

 SOA Plzeň, farnost Přeštice, kniha č. 2

SOA Praha, farnost Zbečno, kniha č. 25

Farář - sběratel?

Pohled na první snímek mlázovské matriky narozených z let 1868 až 1887 vyvolává okamžitě otázku, jestli mám co do činění s farářem-sběratelem... Nejspíše tomu tak bylo. :o)

Stará a nová čísla domů

V některých obcích proběhlo v první polovině 19. století přečíslování domů - zpravidla kvůli velkému množství nových domů postavených mezi těmi starými, čímž vznikl v obci zmatek při hledání určitého čísla. V matrikách můžeme tyto změny také zaznamenat. Faráři zpravidla po určitou dobu (roku a více) zapisovali obě čísla popisná, aby si na změnu sami zvykli. Pak můžeme v matrikách najít například podobný zápis: 

ze vsi Hoštic čp. 27 staré / 9 nové (SOA Plzeň, ŘKFÚ Nezamyslice, kniha 14, str. 132)

Díky tomu víme, že případné záznamy pro čp. 9 podle nového číslování musíme hledat pod číslem popisným 27. To se hodí zejména při zpracovávání historie jednotlivých usedlostí, resp. dohledávání rodin, které na té které usedlosti žily.

Talafous

V matrikách farnosti Paračov jsem narazila na příjmení Talafous (zapisováno i jako Talafaus). Je to příjmení, které zaujme, proto jsem se rozhodla podívat, kolik Talafousů dnes v ČR najdeme. Není jich mnoho - pouhých 52 výskytů, drtivá většina z nich na Strakonicku, Písecku a Prachaticku. 

Příjmení vychází ze staročeského slova talafus, které značí špeha nebo vyzvědače. Nejstarší nositel tohoto příjmení tedy mohl být pěkné kvítko, špehovat své sousedy nebo být chycen, když tajně poslouchal nějaký rozhovor - možností, jak onen první nositel ke svému příjmí přišel, je nepočítaně.

Staré české názvy měsíců

Hlavně ve středních Čechách může člověk čas od času narazit na staré české názvy měsíců. Já se s nimi setkala prvně až letos v srpnu, dříve jsem neměla tu čest. Stalo se tak v matrice zemřelých farnosti Hluboš pro rok 1865, kde najdeme následující dataci (matrika není dostupná online, jedná se o knihu v SOA Praha): 

Tedy růžen a lipen. O jaké měsíce se jedná? 

Růžen pochází od slova růže - tedy měsíc, kdy kvetou růže. Je jím červen, zatímco květen se někdy nazýval tráven, protože roste hodně trávy. Lipen je hned další měsíc v roce po červnu, tedy červenec.  A můžeme se ještě setkat s názvem studen pro listopad. 

Více najdete zde.

Norbert Klein

Toto jméno mnoha lidem moc neřekne, přesto se jednalo o poměrně významnou osobnost našich církevních dějin. Norbert Klein, narozený jako Jan Klein 25. října 1866 v Ryžovišti v okrese Bruntál (viz matrika Zemského archivu v Opavě, farnost Ryžoviště, narození 1855-1868, inv. č. 7501, strana 187), byl brněnským biskupem a také velmistrem řádu německých rytířů, který sídlil před druhou světovou válkou na hradě Bouzově.

 Do matriky oddaných farnosti Třešť z let 1920 až 1927 se Norbert Klein podepsal při příležitosti biskupské vizitace.

Porušení obratlů a míchy...

Čím novější matriky, tím rozmanitější příčiny úmrtí v nich najdeme. Čím blíže k současnosti, tím jsou také příčiny úmrtí v matríkách zapsané přesnější. Mrtví již nebyli prohlíženi jen knězem, který je zaopatřoval svátostmi, ale po smrti také lékařem. Jednalo se o tzv. ohledání, o kterém bývá zmínka i v matrice (často je uvedeno číslo ohledacího lístku a ten je poté možné dohledat ve sbírce dokladů k matrikám nebo ve farním archivu). 

A tak v roce 1895 můžeme narazit v matrice zemřelých farnosti Třebíč-Jejkov například na úmrtí Františky Dvořákové, sedmnáctileté dcery slavického ovčáka, kde je jako příčina úmrtí uvedeno "porušení obratlů a míchy krční následkem zasypání". Vzhledem k tomu, že se jednalo o nehodu, byla mrtvá dívka lékařsky i soudně ohledána, což pak bylo náležitě zaneseno do farního archivu.

Jednadvacetiletá vdova?

Inu, i k takovým případům docházelo. Jeden takový najdeme v matrice oddaných farnosti Staňkov z let 1902 až 1920. Onou vdovou, která se znovu vdávala, byla Antonie Šlehoferová, vdova po Michalu Šlehoferovi, potulném brusiči z Balkov, a jejím vyvoleným pak Martin Ignác Šlehofer, potulný řemínkář z Balkov. Ostatně sama Antonie byla dcerou Martina Visingera, potulného řemínkáře ze Štipoklas...

V tomto případě jde o sňatek v rámci rodiny - Martin Ignác byl bratrem Michala, jak ostatně dokládá i církevní dispens od překážky ve II. stupni sešvagření, který byl snoubencům udělen českobudějovickým biskupstvím. Bohužel není možné zjistit, na co její první manžel zemřel (a kolik mu vlastně bylo let), protože odpovídající matrika není k dispozici na internetu.

Okřtěno panchart dítě

Ne každá svobodná matka se dočkala takových ohledů jako Alžběta Grinerová, k jejímuž dítěti se jeho otec přiznal. Ty matky, které to štěstí neměly, byly pak v matrikách často náležitě okomentovány. Jednou takovou svobodnou matkou byla i Ludmila Pešková z Vranovic. 

23. máje 1700 z Vranovic z levého boku okřtěno panchart dítě Voršila Helena, pater Ananym, mateř prach tupl kurva Ludmila Pešková.

Ludmila už musela být radnickému faráři velmi dobře známá a Voršila nemohla být prvním dítětem, které tento farář křtil. U jiných svobodných matek se toto hanlivé označení totiž neobjevuje, dítě je pouze označeno jako "z levého boku". 

Našli ho zabitého

Horu Obětovou na Luhačovicku vždy provázela neblahá pověst. Snad i proto zde zřejmě došlo k hádce mezi dvěma švagry a jeden druhého pak zabil. Pozlovická matrika o tom pak v kolonkách mluví svou specifickou řečí:

16. Juny (1697) zabit byl Jiřík Mlčků w Obětové od svého švagra vlastního zrádně Martina Dobšového, 25. Juny našli ho zabitého, 26. Juny byl pochovaný Jiřík Mlčků v 30 letech (zemřelý) z Řetechova.

Plánice, 1788

Lidé přicházejí a odcházejí, rodí se a umírají. A matriky zemřelých nám nabízejí nepřeberné množství kuriozních příčin úmrtí, nad kterými člověku někdy zůstává rozum stát. Ovšem jedna z nich vyniká svou neuvěřitelnou pravdivostí, a to ta, kterou zachycuje plánická matrika zemřelých. 

 

Tedy - Přestal živ býti. Nejde o ojedinělý výskyt, zapisující kněz tuto příčinu používal na místě sešlosti věkem, kterou uvádějí jiné matriky. Ovšem první setkání s touto formulací sešlosti věkem člověka překvapí.

Ledabyl

Kopidlnské nejstarší matriky nabízejí nejrůznější příjmení, která vyvolají úsměv na rtech. Jedním z nich je i příjmení Ledabyl, vycházející z přídavného jména ledabylý, tedy nepořádný nebo nedbalý. Vysvětlení slova nabízí stránky časopisu Naše řeč - slovo vzniklo ze spojený "leda bylo", tedy "jen aby to bylo".

Výskyt příjmení Ledabyl v současné ČR

Dnes už Ledabylů v ČR mnoho nenajdeme - jen 39, jak ukazují stránky Kdejsme.cz. Od předchozích statistik došlo k nárůstu výskytu o jeden, tak doufejme, že toto příjmení nevyhyne.

Otec se přiznávajíc...

Nebylo právě obvyklé, aby se k nemanželskému dítěti přihlásil jeho otec, pokud se s matkou neoženil. Jedním z takových případů je Anna Ludmila, nemanželská dcera mlynáře Jana Jelínka. Záznam o jejím křtu najdeme v nejstarší radnické matrice:

16. Juny léta Páně 1700 z Vojenic z levého boku okřtěno dítě Anna Ludmila, otec se přiznávajíc Jan Jelínek, z mlejna Vrbatovic mlynář, Mateř Alžběta Grinerová neb Koterová.

Examen sponsorum

Zkoušky snoubenců byly součástí předsvatebních "rituálů" - prováděl je některý z kněží spravujících farnost a měly za úkol zjistit informace o snoubencích, zda sňatek proběhne dobrovolně a podobně. V novější době najdeme tyto informace ve sňatečních protokolech, dříve je kněží zapisovali buď přímo do matrik, nebo do zvláštních knih.

V plánické farnosti se zkoušky snoubenců nacházejí na začátku matriky zemřelých z let 1749 až 1768, jsou zapsány latinsky nebo česky a zde je přepis (transkripce) jednoho takového českého záznamu.

Vojtěch

Nejznámějším nositelem tohoto krásného jména slovanského původu, které značí člověka těšícího voje (tedy vojsko), byl zřejmě druhý český biskup Vojtěch z rodu Slavníkovců, kterého známe především díky jeho rozmíškám s vládnoucím rodem Přemyslovců a také mučednické smrti na misii v Prusku v roce 997. Po svatořečení se stal jedním z patronů českého státu.

V matrikách jméno najdeme zapsané nejen v jeho české podobě (a i v té najdeme řadu variant), ale také v německém nebo latinském překladu - Adalbert či Adalbertus. Vojtěch takto bývá překládán, protože Adalbert bylo biřmovací jméno svatého Vojtěcha. Pro rodopisce, který se s tímto překladem setká poprvé, to může být matoucí, protože na první pohled tato dvě křestní jména nemají nic společného.

Když zemřou v rodině dvě děti v jednom roce...

...není to zas tak neobvyklá situace. Ovšem když se jedno z nich narodilo v únoru a druhé v listopadu onoho roku, člověk se nad matrikou zemřelých pozastaví. Jeden takový případ najdeme v matrice zemřelých farnosti Horní Újezd. V roce 1832 se v Mikulovicích narodily Janu Pokornému a jeho manželce Marianě dvě dcery - 5. února Mariana a 7. listopadu Kateřina. 

Obě zemřely ještě v den svého narození - Mariana ve věku 8 hodin, Kateřina ve věku pouze čtvrthodiny. U obou je uvedena příčina úmrtí "Schwäche", tedy slabost. Pravděpodobně tedy byly obě nedonošené, Kateřina pak zcela jistě - a můžeme se jen dohadovat, v kterém týdnu těhotenství se své matce narodila.

Oběšení se!

Neměli naši předkové jednoduchý život - i proto ho někdy ukončili sebevraždou. Pokud byl zemřelý duše bohabojná a církvi věrná, byl se speciálním povolením umožněn tichý pohřeb do posvěcené půdy. Tak tomu bylo i u Antonína Jakubce, který se oběsil léta Páně 1895.

Vraceje se v zimě v noci z práce, z cukrovaru v Čakovicích, bloudil celou noc, nalezen bez vědomí a zkřehlý; stále churavěl, snášeje velikých bolestí; nejsa práce schopným, zoufal si. Před smrtí chodil do kostela a modlil se.

Záznam pochází z matriky zemřelých farnosti Sluhy, která ještě není k dispozici online, narazila jsem na něj při pátrání po osudech rodiny Jakubcových. 

Žádného rozumu nemajíce

Pokud člověk odešel ze světa bez toho, aby byl zaopatřen odpovídajícími svátostmi, neopoměl to kněz, který zápis do matriky zanášel, náležitě okomentovat. Tak můžeme v plánické matrice zemřelých z roku 1752 najít třeba tento zápis:

Dne 21 8bris usnula v Pánu, žádného rozumu nemajíce, Zuzana Jiříčková, podruhyně, svátosti oučastna nebyla, poněvadž nočního času zmrzla.

František Křižík

Jedním z nejznámnějších českých vynálezců je bezpochyby František Křižík. Nebyl jen vynálezcem, ale také průmyslníkem, který osvětlil řadu měst a obcí v Čechách, vybudoval elektrickou tramvajovou trať v Praze, spojil elektrickou železnicí Tábor a Bechyni a měl na kontě i další úspěchy. Bohužel ale jeho podnikání začalo upadat po neúspěchu stejnoměrného proudu při soutěži o pražskou elektrárnu v Praze-Holešovicích. 

František Křižík pocházel z Plánice na Klatovsku, kde se narodil 8. července 1847. Jeho rodiči byli Václav Křižík, švec, a Marie Bohunková, dcera bednářského mistra. Oba se narodili v Plánici, kde žila v první polovině 19. století řada dalších rodin nesoucích příjmení Křižík. 

Byť jsou oba Františkovi rodiče psaní u jeho narození z Plánice, narodil se Václav 25. září 1803 v Nicově, kde jeho otec Kašpar působil jako šenkýř, i když později v Plánici provozoval ševcovskou živnost, stejně jako Václav. Kašparovou manželkou byla Eleonora Adamcová, oženil se s ní v lednu roku 1786, Václav tak byl jedním z posledních dětí tohoto páru. 

Historie rodiny Křižíkových pak sahá až k mlynáři Matěji Křižíkovi, který v Plánici působil v 17. století.

...jenž v tom místě zrozená byla...

Někdy umírající vysloví přání, aby byl pochován ve farnosti, kde se narodil - a nikoli tam, kde zemřel. Takové přání měla i mlynářka z Chejlavovic mlejna u Němčic v okrese Klatovy, poddaná k plánickému panství. Matrika z let 1749 až 1768 o tom mluví následovně: 

Léta Páně 1765 dne 25. měsíce Máje hospodyně Dorota Buzková, mlynářka z Chehlavovic mlejna, stará 57 let, v shromáždění církve svaté duši svou Bohu jest odevzdala, se všemi svátostmi posledními zaopatřena, která však ale žádostiva jest byla při chrámu Páně farním města Plánice pohřbena býti (jenž z téhož aneb v tom místě zrozena byla), což vše na její žádost a s povolením pana faráře němčického se vykonalo a dne 28. téhož způsobem katolickým pohřbena byla při témž chrámu Páne plánickém svatého Blažeje.

Lidumila

Křestní jméno Ludmila najdeme v matrikách velmi často zapsané jako Lidmila, to je tedy záležitost, která člověka nepřekvapí. Ovšem na podobu Lidumila jsem dnes narazila úplně poprvé, a to v plánické matrice z let 1681 až 1689...

Jméno je slovanského původu a jak z něj vyplývá, vzniklo ze sousloví "lidu milá". Nejznámější nositelkou byla zřejmě přemyslovská kněžna Ludmila, manželka knížete Bořivoje, která zemřela mučednickou smrtí a po svatořečení se stala patronkou českého státu.

Plzeň, 1685

Náboženství bylo pro naše předky důležitou součástí života. Patřilo k němu i zaopatření umírajících svátostmi tak, aby jejich duše byla očištěna od hříchů. Proto kněží neradi viděli, když jejich ovečky zemřely bez zaopatření. Jak pak mohl vypadat komentář v matrice, najdeme v záznamu z Plzně.

16. 9bris (listopad 1685) umřela Markyta Paisová, byla sic odbyta velikonoční zpověď a přijímání velebný svátosti, ale in mortis articulo ani zpovědníka přivolati nedala aneb jináč co jinýho v tom na překážce bylo, Pánu Bohu povědomo jest. Bylo řečeno, že ten týhoden byla u správy boží.

Jednorožec

Jsou příjmení, která bych v matrikách opravdu nečekala. Jedním z nich je i příjmení Jednorožec, se kterým jsem se setkala poprvé a zatím naposledy v minických matrikách z první poloviny 18. století. Vzápětí jsem zjistila, že v naší republice stále žije devět Jednorožců...

Příjmení Jednorožec v minické matrice.

Třesohlavý

Jsou příjmení, která v matrikách zaujmou na první pohled. Takovým je i příjmení Třesohlavý. Je poměrně jasně, z čeho vzniklo - jeho první nositel často potřásal hlavou. Proč? Trápily ho starosti? Byl to jeho způsob, jak s něčím vyjádřit souhlas či nesouhlas? Nebo měl nervový tik, který se takto projevoval? 

Příjmení Třesohlavý (Trzesohlaveg) v záznamu z roku 1773

V současnosti žije v ČR 51 mužů nesoucích toto krásné příjmení. Oproti předchozím letům došlo k nárůstu počtu jeho nositelů, proto nezbývá než doufat, že bude jedním z těch příjmení, která "nevyhynou". Byla by škoda, kdybychom ho v budoucnosti nacházeli jen na stránkách matrik.

Antonín Jan Ausobský

Profesor na pražské architektuře se narodil 13. června 1885 v královském městě Písku na předměstí u svatého Václava v čísle popisném 6. Jeho rodiči byli František Ausobský, účetní v továrně na papír, a Marie Preisslerová, dcera klíčníka na zámku v Křinci (okr. Nymburk).

Rodiči Františka Ausobského byli Václava a Terezie rozená Müllerová. Klan Ausobských byl v Jindřichově Hradci kolem poloviny 19. století poměrně velký - nacházíme zde nejen Václavovu rodinu, ale i rodinu Josefa, Jana, Rudolfa a Hypolita a také čtyři svobodné matky, Františku, Johanu, Josefu a Rosalii. Ostatně Ausobští zde žili již na počátku 18. století a dva zde žijí i dnes (viz stránky KdeJsme.cz)

Antonín Ausobský se zabýval teorií a vývojem architektury a na pražské Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství založil archiv lidové architektury. Nebyl ale jen teoretikem - pro své rodiště vyprojektoval Lesní hřbitov, který se nachází na okraji Písku směrem na Tábor, pro Litomyšl budovu gymnázia. Zasedl také v řadě porot hodnotících projekty k výstavbě nejrůznějších budov, např. kostela sv. Václava ve Vršovicích nebo Tylova divadla v Kutné Hoře.

Osobnosti

Čas od času narazím v matrikách na narození, sňattek či úmrtí některé známé osobnosti. Protože jsou pro mě tyto záznamy zajímavé, rozhodla jsem se je zde také zveřejňovat, společně s krátkým popisem rodiny a života dané osobnosti. Uvidíme, jak se bude dařit...

Minice, 1704

Jak vyjádřit pravděpodobnost, že se žena (byť neznámá) stala svobodnou matkou? Například takto:

Okřtěno jest dítě Tomáš matky ani otce jméno se nevědělo, neb osoba příchozí byla. Strany poctivosti dítěte velká pochybnost jest.

 Záznam najdeme v matrice minické farnosti (SOA Praha) z roku 1704. Podobných poznámek najdeme v matrikách celou řadu, některé jsou peprnější, jiné méně. Nejzajímavější jsou pochopitelně ty, které si servítky neberou...

Jidáš

Některá jména v matrikách takřka nenajdeme, především kvůli historickým nebo náboženským souvislostem. Jedním z takových jmen je Jidáš, v latině Judas. byla jsem tedy hodně překvapená, když jsem v poděbradské matrice pokřtěných narazila na jméno Judas Thadaeus Procopius. 

Chvíle hledání ale ukázala, že se nejedná o Jidáše Tadeáše Prokopa, ale o Judu Tadeáše Prokopa. S Judou Tadeášem nás seznámí např. krátký článek v encyklopedii křestních jmen na stránkách Libri.cz:

Juda Tadeáš byl apoštol a mučedník, který se narodil zhruba kolem narození Kristova a zemřel snad 28. října v 1. století v Persii. V Novém zákoně je Juda Tadeáš zmiňován jen zřídka. Při Kristově loučení s apoštoly prý se ho Juda ptal s velkou skromností: "Pane, proč se chceš zjevit nám, a ne světu?" Podle jiné legendy prý Juda Tadeáš působil spolu se Šimonem Horlivcem v Sýrii, Mezopotámii a Persii, kde byl nakonec zavražděn mágy. Nástrojem činu byl podle této tradice kyj. I památka Šimona Horlivce se slaví 28. října, což má ukazovat na společné působení obou apoštolů a jejich pravděpodobně společnou smrt. 

Jidáše v matrikách asi skutečně nenajdeme...

Pečlivý kněz je poklad

Pátrat ve farnosti Roseč u Jindřichova Hradce po předcích v druhé polovině 19. století je velmi příjemné. Nejen, že se dozvíme všechny informace, které běžně v matrikách najdeme, ale zdejší kněz byl velmi pečlivý - a zapisoval i pořadí křtěného dítěte v rodině. 

A tak se dozvídáme, že Josefa Princová, narozená v únoru 1870, byla osmým dítětem svých rodičů, Karolína Krajníková, narozená v prosinci roku 1869, byla nejstarším dítětem, a tak dále a tak dále. 

Podobné zápisy nám pomáhají lépe zmapovat rodinu, protože víme, kolik dětí před narozením našeho předka máme hledat, kolik času asi mohlo uplynout od sňatku rodičů do narození dítěte (i když to je vždy relativní, protože sňatek mohl být uzavřen třeba jen měsíc před narozením), případně najdeme další poznámky, které rozšiřují poznatky o rodině.

Toto dítě je vopálený na zadečku...

Křestní záznamy ze starší doby často přinášejí nečekané příběhy. Jeden takový záznam najdeme v matrice farnosti Kotouň z let 1735 až 1767 - pojednává o nalezenci, malé holčičce, která byla pokřtěna až ve věku 6 nebo 7 let.

Dne 21. května jsem já, výše uvedený, podmínečně pokřtil dívku 6 nebo 7 let starou, která jest zapsána v matrice svaté Markéty nad Oselcem na lístku, na kterém rukou ženskou stojí zapsáno:

Pochválen buď Ježíš Kristus. Já, Mariana Viktorie křtěná, žádám vás pro Boha, abyste se nade mnou nezapomínali, jako moje matka bezbožná a lehkomyslná, tak vám připovídám, však jestli mě Bůh uchová, se vám odsluhovat, jako vlastní dítě, tak mě veďte k dobrým ctnostem a mravům, pro Boha vás prosím a žádám, jakožto nemluvňátko nevinný, ztracený a zanesený a opovržený a opuštěný jsem. A tak, kdo to dítě přijde, zásluhu od Pána Boha všemohoucího obdrží. (což provází krvavým písmem) Toto dítě je vopálený na zadečku. A tak já, matka, to dítě jsem musela zanésti, neb se skrze to dítě měly dva mordy státi a krev vylíti.

Kdo asi byla jeho matka? Vztahoval se onen strach ze dvou mordů jen z "ďáblova" znamení, které mělo dítě na zadečku, nebo byl oprávněný kvůli znalosti rodiny, ve které se dítě narodilo? Jednalo se o nějaký podobný příběh, jak je Shakespearova hra Romeo a Julie? Příliš mnoho otázek a příliš málo odpovědí...

Dávejte na sebe pozor, kmotrové!

Léta Páně 1664 se v září konaly ve Zbečně u Křivoklátu křtiny Václava Suchého, kterému šel za kmotra mlynář Jan Pšenička. Dodatek, připsaný k zápisu o křtu, nám dává poměrně jasně najevo, jak moc bývaly křtiny veselou událostí, že na nich docházelo k hojné konzumaci alkoholu - a že taková konzumace mívala někdy neblahé následky...

Ten den týž Jan Pšenička jdoucí ze křtin opilý domů utopil se padnouce do studnice pod kostelem svatého Petra. Dejte na sebe pozor, kmotrové.

Vochomůrka

Často v matrikách narážím na nejrůznější zajímavá příjmí a příjmení. Někdy upomínají na někoho v současnosti, jindy na známá místa, ale také na pohádkové bytosti. Ve farnosti Minice tak můžeme v roce 1739 najít rodinu Vochomůrkových (zapsáno jako Wohomurka):

Rodiny nesoucí toto příjmení žijí v ČR i v současnosti, příjmení Vochomůrka nebo Vochomůrková má celkem 125 osob. Nejčastější je toto příjmení v okolí Slaného, kde najdeme 23 nositelů mužské a ženské varianty. Jak to vypadá s dalším rozšířením, nám ukazuje mapa ze stránek KdeJsme.cz.

Sňatky v Horním Záhoří

V matrikách oddaných můžeme najít občas nějakou tu poznámku, která stojí za zaznamenání. Zatím nejvíce jsem takových zmínek našla v jihočeských matrikách (ve farnosti Horní Záhoří), kde měl tamní farář opravdu velmi specifický způsob vyjadřování o věcech, které považoval za nemravné.  A tak na stránkách matriky oddaných z let 1657 až 1703 můžeme najít i následující věty.

Ctihodný pán Rafael Folkmann

Léta Páně 1734, dne 19. July usnul v Pánu dvojí cti hodný a vysoce učený pán Rafael Folkmann, ten čas farář český, který byl na faře 6 let a 7 měsícův, pochován v kostele ve sklípku dne 21. téhož, stáří 42 léta.

I takové záznamy můžeme v matrikách najít. Tento konkrétní pochází z matriky zemřelých farnosti Čechy pod Kosířem z let 1730 až 1768. Páter Rafael Folkmann působil v letech 1725 až 1728 ve Slavkově u Brna, následně až do své smrti v Čechách pod Kosířem. Jestlipak se v kryptě pod českým kostelem stále nachází jeho náhrobní deska?

Velká Bíteš, 1891

Služky a služebné to nemívaly v životě jednoduché, rozhodně ne tehdy, pokud povily nemanželského potomka. Řešívaly to, jak nejlépe mohly - někdy putoval nechtěný potomek k rodině na vesnici, jindy do sirotčince, někdy sáhly k usmrcení dítěte. 

Pozlovice, 40. léta 17. století

Pročpak asi farář, zapisující do matriky pokřtěných farnosti Pozlovice kolem poloviny 17. století, důsledně používal latinskou verzi jména Jan, tedy Joannes, zatímco všechna ostatní jména psal česky? 

Najdeme tak vedle sebe jména Mikulass, Lukass, Luczie, Katerzina, Jirzik - a Joannes...

Koštice, leden 1764

Nevelká obec Koštice na Lounsku zažila v lednu 1764 tragédii, o které místní mluvili jistě ještě dlouho. Stala se v neděli 15. ledna, po cestě ze mše svaté, která se uskutečnila v Pátku, ležícím přes Ohři naproti Košticím.