Jednadvacetiletá vdova?

Inu, i k takovým případům docházelo. Jeden takový najdeme v matrice oddaných farnosti Staňkov z let 1902 až 1920. Onou vdovou, která se znovu vdávala, byla Antonie Šlehoferová, vdova po Michalu Šlehoferovi, potulném brusiči z Balkov, a jejím vyvoleným pak Martin Ignác Šlehofer, potulný řemínkář z Balkov. Ostatně sama Antonie byla dcerou Martina Visingera, potulného řemínkáře ze Štipoklas...

V tomto případě jde o sňatek v rámci rodiny - Martin Ignác byl bratrem Michala, jak ostatně dokládá i církevní dispens od překážky ve II. stupni sešvagření, který byl snoubencům udělen českobudějovickým biskupstvím. Bohužel není možné zjistit, na co její první manžel zemřel (a kolik mu vlastně bylo let), protože odpovídající matrika není k dispozici na internetu.

Okřtěno panchart dítě

Ne každá svobodná matka se dočkala takových ohledů jako Alžběta Grinerová, k jejímuž dítěti se jeho otec přiznal. Ty matky, které to štěstí neměly, byly pak v matrikách často náležitě okomentovány. Jednou takovou svobodnou matkou byla i Ludmila Pešková z Vranovic. 

23. máje 1700 z Vranovic z levého boku okřtěno panchart dítě Voršila Helena, pater Ananym, mateř prach tupl kurva Ludmila Pešková.

Ludmila už musela být radnickému faráři velmi dobře známá a Voršila nemohla být prvním dítětem, které tento farář křtil. U jiných svobodných matek se toto hanlivé označení totiž neobjevuje, dítě je pouze označeno jako "z levého boku". 

Našli ho zabitého

Horu Obětovou na Luhačovicku vždy provázela neblahá pověst. Snad i proto zde zřejmě došlo k hádce mezi dvěma švagry a jeden druhého pak zabil. Pozlovická matrika o tom pak v kolonkách mluví svou specifickou řečí:

16. Juny (1697) zabit byl Jiřík Mlčků w Obětové od svého švagra vlastního zrádně Martina Dobšového, 25. Juny našli ho zabitého, 26. Juny byl pochovaný Jiřík Mlčků v 30 letech (zemřelý) z Řetechova.

Plánice, 1788

Lidé přicházejí a odcházejí, rodí se a umírají. A matriky zemřelých nám nabízejí nepřeberné množství kuriozních příčin úmrtí, nad kterými člověku někdy zůstává rozum stát. Ovšem jedna z nich vyniká svou neuvěřitelnou pravdivostí, a to ta, kterou zachycuje plánická matrika zemřelých. 

 

Tedy - Přestal živ býti. Nejde o ojedinělý výskyt, zapisující kněz tuto příčinu používal na místě sešlosti věkem, kterou uvádějí jiné matriky. Ovšem první setkání s touto formulací sešlosti věkem člověka překvapí.

Ledabyl

Kopidlnské nejstarší matriky nabízejí nejrůznější příjmení, která vyvolají úsměv na rtech. Jedním z nich je i příjmení Ledabyl, vycházející z přídavného jména ledabylý, tedy nepořádný nebo nedbalý. Vysvětlení slova nabízí stránky časopisu Naše řeč - slovo vzniklo ze spojený "leda bylo", tedy "jen aby to bylo".

Výskyt příjmení Ledabyl v současné ČR

Dnes už Ledabylů v ČR mnoho nenajdeme - jen 39, jak ukazují stránky Kdejsme.cz. Od předchozích statistik došlo k nárůstu výskytu o jeden, tak doufejme, že toto příjmení nevyhyne.

Otec se přiznávajíc...

Nebylo právě obvyklé, aby se k nemanželskému dítěti přihlásil jeho otec, pokud se s matkou neoženil. Jedním z takových případů je Anna Ludmila, nemanželská dcera mlynáře Jana Jelínka. Záznam o jejím křtu najdeme v nejstarší radnické matrice:

16. Juny léta Páně 1700 z Vojenic z levého boku okřtěno dítě Anna Ludmila, otec se přiznávajíc Jan Jelínek, z mlejna Vrbatovic mlynář, Mateř Alžběta Grinerová neb Koterová.

Examen sponsorum

Zkoušky snoubenců byly součástí předsvatebních "rituálů" - prováděl je některý z kněží spravujících farnost a měly za úkol zjistit informace o snoubencích, zda sňatek proběhne dobrovolně a podobně. V novější době najdeme tyto informace ve sňatečních protokolech, dříve je kněží zapisovali buď přímo do matrik, nebo do zvláštních knih.

V plánické farnosti se zkoušky snoubenců nacházejí na začátku matriky zemřelých z let 1749 až 1768, jsou zapsány latinsky nebo česky a zde je přepis (transkripce) jednoho takového českého záznamu.

Vojtěch

Nejznámějším nositelem tohoto krásného jména slovanského původu, které značí člověka těšícího voje (tedy vojsko), byl zřejmě druhý český biskup Vojtěch z rodu Slavníkovců, kterého známe především díky jeho rozmíškám s vládnoucím rodem Přemyslovců a také mučednické smrti na misii v Prusku v roce 997. Po svatořečení se stal jedním z patronů českého státu.

V matrikách jméno najdeme zapsané nejen v jeho české podobě (a i v té najdeme řadu variant), ale také v německém nebo latinském překladu - Adalbert či Adalbertus. Vojtěch takto bývá překládán, protože Adalbert bylo biřmovací jméno svatého Vojtěcha. Pro rodopisce, který se s tímto překladem setká poprvé, to může být matoucí, protože na první pohled tato dvě křestní jména nemají nic společného.

Když zemřou v rodině dvě děti v jednom roce...

...není to zas tak neobvyklá situace. Ovšem když se jedno z nich narodilo v únoru a druhé v listopadu onoho roku, člověk se nad matrikou zemřelých pozastaví. Jeden takový případ najdeme v matrice zemřelých farnosti Horní Újezd. V roce 1832 se v Mikulovicích narodily Janu Pokornému a jeho manželce Marianě dvě dcery - 5. února Mariana a 7. listopadu Kateřina. 

Obě zemřely ještě v den svého narození - Mariana ve věku 8 hodin, Kateřina ve věku pouze čtvrthodiny. U obou je uvedena příčina úmrtí "Schwäche", tedy slabost. Pravděpodobně tedy byly obě nedonošené, Kateřina pak zcela jistě - a můžeme se jen dohadovat, v kterém týdnu těhotenství se své matce narodila.

Oběšení se!

Neměli naši předkové jednoduchý život - i proto ho někdy ukončili sebevraždou. Pokud byl zemřelý duše bohabojná a církvi věrná, byl se speciálním povolením umožněn tichý pohřeb do posvěcené půdy. Tak tomu bylo i u Antonína Jakubce, který se oběsil léta Páně 1895.

Vraceje se v zimě v noci z práce, z cukrovaru v Čakovicích, bloudil celou noc, nalezen bez vědomí a zkřehlý; stále churavěl, snášeje velikých bolestí; nejsa práce schopným, zoufal si. Před smrtí chodil do kostela a modlil se.

Záznam pochází z matriky zemřelých farnosti Sluhy, která ještě není k dispozici online, narazila jsem na něj při pátrání po osudech rodiny Jakubcových. 

Žádného rozumu nemajíce

Pokud člověk odešel ze světa bez toho, aby byl zaopatřen odpovídajícími svátostmi, neopoměl to kněz, který zápis do matriky zanášel, náležitě okomentovat. Tak můžeme v plánické matrice zemřelých z roku 1752 najít třeba tento zápis:

Dne 21 8bris usnula v Pánu, žádného rozumu nemajíce, Zuzana Jiříčková, podruhyně, svátosti oučastna nebyla, poněvadž nočního času zmrzla.

František Křižík

Jedním z nejznámnějších českých vynálezců je bezpochyby František Křižík. Nebyl jen vynálezcem, ale také průmyslníkem, který osvětlil řadu měst a obcí v Čechách, vybudoval elektrickou tramvajovou trať v Praze, spojil elektrickou železnicí Tábor a Bechyni a měl na kontě i další úspěchy. Bohužel ale jeho podnikání začalo upadat po neúspěchu stejnoměrného proudu při soutěži o pražskou elektrárnu v Praze-Holešovicích. 

František Křižík pocházel z Plánice na Klatovsku, kde se narodil 8. července 1847. Jeho rodiči byli Václav Křižík, švec, a Marie Bohunková, dcera bednářského mistra. Oba se narodili v Plánici, kde žila v první polovině 19. století řada dalších rodin nesoucích příjmení Křižík. 

Byť jsou oba Františkovi rodiče psaní u jeho narození z Plánice, narodil se Václav 25. září 1803 v Nicově, kde jeho otec Kašpar působil jako šenkýř, i když později v Plánici provozoval ševcovskou živnost, stejně jako Václav. Kašparovou manželkou byla Eleonora Adamcová, oženil se s ní v lednu roku 1786, Václav tak byl jedním z posledních dětí tohoto páru. 

Historie rodiny Křižíkových pak sahá až k mlynáři Matěji Křižíkovi, který v Plánici působil v 17. století.

...jenž v tom místě zrozená byla...

Někdy umírající vysloví přání, aby byl pochován ve farnosti, kde se narodil - a nikoli tam, kde zemřel. Takové přání měla i mlynářka z Chejlavovic mlejna u Němčic v okrese Klatovy, poddaná k plánickému panství. Matrika z let 1749 až 1768 o tom mluví následovně: 

Léta Páně 1765 dne 25. měsíce Máje hospodyně Dorota Buzková, mlynářka z Chehlavovic mlejna, stará 57 let, v shromáždění církve svaté duši svou Bohu jest odevzdala, se všemi svátostmi posledními zaopatřena, která však ale žádostiva jest byla při chrámu Páně farním města Plánice pohřbena býti (jenž z téhož aneb v tom místě zrozena byla), což vše na její žádost a s povolením pana faráře němčického se vykonalo a dne 28. téhož způsobem katolickým pohřbena byla při témž chrámu Páne plánickém svatého Blažeje.

Lidumila

Křestní jméno Ludmila najdeme v matrikách velmi často zapsané jako Lidmila, to je tedy záležitost, která člověka nepřekvapí. Ovšem na podobu Lidumila jsem dnes narazila úplně poprvé, a to v plánické matrice z let 1681 až 1689...

Jméno je slovanského původu a jak z něj vyplývá, vzniklo ze sousloví "lidu milá". Nejznámější nositelkou byla zřejmě přemyslovská kněžna Ludmila, manželka knížete Bořivoje, která zemřela mučednickou smrtí a po svatořečení se stala patronkou českého státu.

Plzeň, 1685

Náboženství bylo pro naše předky důležitou součástí života. Patřilo k němu i zaopatření umírajících svátostmi tak, aby jejich duše byla očištěna od hříchů. Proto kněží neradi viděli, když jejich ovečky zemřely bez zaopatření. Jak pak mohl vypadat komentář v matrice, najdeme v záznamu z Plzně.

16. 9bris (listopad 1685) umřela Markyta Paisová, byla sic odbyta velikonoční zpověď a přijímání velebný svátosti, ale in mortis articulo ani zpovědníka přivolati nedala aneb jináč co jinýho v tom na překážce bylo, Pánu Bohu povědomo jest. Bylo řečeno, že ten týhoden byla u správy boží.

Jednorožec

Jsou příjmení, která bych v matrikách opravdu nečekala. Jedním z nich je i příjmení Jednorožec, se kterým jsem se setkala poprvé a zatím naposledy v minických matrikách z první poloviny 18. století. Vzápětí jsem zjistila, že v naší republice stále žije devět Jednorožců...

Příjmení Jednorožec v minické matrice.

Třesohlavý

Jsou příjmení, která v matrikách zaujmou na první pohled. Takovým je i příjmení Třesohlavý. Je poměrně jasně, z čeho vzniklo - jeho první nositel často potřásal hlavou. Proč? Trápily ho starosti? Byl to jeho způsob, jak s něčím vyjádřit souhlas či nesouhlas? Nebo měl nervový tik, který se takto projevoval? 

Příjmení Třesohlavý (Trzesohlaveg) v záznamu z roku 1773

V současnosti žije v ČR 51 mužů nesoucích toto krásné příjmení. Oproti předchozím letům došlo k nárůstu počtu jeho nositelů, proto nezbývá než doufat, že bude jedním z těch příjmení, která "nevyhynou". Byla by škoda, kdybychom ho v budoucnosti nacházeli jen na stránkách matrik.

Antonín Jan Ausobský

Profesor na pražské architektuře se narodil 13. června 1885 v královském městě Písku na předměstí u svatého Václava v čísle popisném 6. Jeho rodiči byli František Ausobský, účetní v továrně na papír, a Marie Preisslerová, dcera klíčníka na zámku v Křinci (okr. Nymburk).

Rodiči Františka Ausobského byli Václava a Terezie rozená Müllerová. Klan Ausobských byl v Jindřichově Hradci kolem poloviny 19. století poměrně velký - nacházíme zde nejen Václavovu rodinu, ale i rodinu Josefa, Jana, Rudolfa a Hypolita a také čtyři svobodné matky, Františku, Johanu, Josefu a Rosalii. Ostatně Ausobští zde žili již na počátku 18. století a dva zde žijí i dnes (viz stránky KdeJsme.cz)

Antonín Ausobský se zabýval teorií a vývojem architektury a na pražské Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství založil archiv lidové architektury. Nebyl ale jen teoretikem - pro své rodiště vyprojektoval Lesní hřbitov, který se nachází na okraji Písku směrem na Tábor, pro Litomyšl budovu gymnázia. Zasedl také v řadě porot hodnotících projekty k výstavbě nejrůznějších budov, např. kostela sv. Václava ve Vršovicích nebo Tylova divadla v Kutné Hoře.

Osobnosti

Čas od času narazím v matrikách na narození, sňattek či úmrtí některé známé osobnosti. Protože jsou pro mě tyto záznamy zajímavé, rozhodla jsem se je zde také zveřejňovat, společně s krátkým popisem rodiny a života dané osobnosti. Uvidíme, jak se bude dařit...

Minice, 1704

Jak vyjádřit pravděpodobnost, že se žena (byť neznámá) stala svobodnou matkou? Například takto:

Okřtěno jest dítě Tomáš matky ani otce jméno se nevědělo, neb osoba příchozí byla. Strany poctivosti dítěte velká pochybnost jest.

 Záznam najdeme v matrice minické farnosti (SOA Praha) z roku 1704. Podobných poznámek najdeme v matrikách celou řadu, některé jsou peprnější, jiné méně. Nejzajímavější jsou pochopitelně ty, které si servítky neberou...

Jidáš

Některá jména v matrikách takřka nenajdeme, především kvůli historickým nebo náboženským souvislostem. Jedním z takových jmen je Jidáš, v latině Judas. byla jsem tedy hodně překvapená, když jsem v poděbradské matrice pokřtěných narazila na jméno Judas Thadaeus Procopius. 

Chvíle hledání ale ukázala, že se nejedná o Jidáše Tadeáše Prokopa, ale o Judu Tadeáše Prokopa. S Judou Tadeášem nás seznámí např. krátký článek v encyklopedii křestních jmen na stránkách Libri.cz:

Juda Tadeáš byl apoštol a mučedník, který se narodil zhruba kolem narození Kristova a zemřel snad 28. října v 1. století v Persii. V Novém zákoně je Juda Tadeáš zmiňován jen zřídka. Při Kristově loučení s apoštoly prý se ho Juda ptal s velkou skromností: "Pane, proč se chceš zjevit nám, a ne světu?" Podle jiné legendy prý Juda Tadeáš působil spolu se Šimonem Horlivcem v Sýrii, Mezopotámii a Persii, kde byl nakonec zavražděn mágy. Nástrojem činu byl podle této tradice kyj. I památka Šimona Horlivce se slaví 28. října, což má ukazovat na společné působení obou apoštolů a jejich pravděpodobně společnou smrt. 

Jidáše v matrikách asi skutečně nenajdeme...

Pečlivý kněz je poklad

Pátrat ve farnosti Roseč u Jindřichova Hradce po předcích v druhé polovině 19. století je velmi příjemné. Nejen, že se dozvíme všechny informace, které běžně v matrikách najdeme, ale zdejší kněz byl velmi pečlivý - a zapisoval i pořadí křtěného dítěte v rodině. 

A tak se dozvídáme, že Josefa Princová, narozená v únoru 1870, byla osmým dítětem svých rodičů, Karolína Krajníková, narozená v prosinci roku 1869, byla nejstarším dítětem, a tak dále a tak dále. 

Podobné zápisy nám pomáhají lépe zmapovat rodinu, protože víme, kolik dětí před narozením našeho předka máme hledat, kolik času asi mohlo uplynout od sňatku rodičů do narození dítěte (i když to je vždy relativní, protože sňatek mohl být uzavřen třeba jen měsíc před narozením), případně najdeme další poznámky, které rozšiřují poznatky o rodině.

Toto dítě je vopálený na zadečku...

Křestní záznamy ze starší doby často přinášejí nečekané příběhy. Jeden takový záznam najdeme v matrice farnosti Kotouň z let 1735 až 1767 - pojednává o nalezenci, malé holčičce, která byla pokřtěna až ve věku 6 nebo 7 let.

Dne 21. května jsem já, výše uvedený, podmínečně pokřtil dívku 6 nebo 7 let starou, která jest zapsána v matrice svaté Markéty nad Oselcem na lístku, na kterém rukou ženskou stojí zapsáno:

Pochválen buď Ježíš Kristus. Já, Mariana Viktorie křtěná, žádám vás pro Boha, abyste se nade mnou nezapomínali, jako moje matka bezbožná a lehkomyslná, tak vám připovídám, však jestli mě Bůh uchová, se vám odsluhovat, jako vlastní dítě, tak mě veďte k dobrým ctnostem a mravům, pro Boha vás prosím a žádám, jakožto nemluvňátko nevinný, ztracený a zanesený a opovržený a opuštěný jsem. A tak, kdo to dítě přijde, zásluhu od Pána Boha všemohoucího obdrží. (což provází krvavým písmem) Toto dítě je vopálený na zadečku. A tak já, matka, to dítě jsem musela zanésti, neb se skrze to dítě měly dva mordy státi a krev vylíti.

Kdo asi byla jeho matka? Vztahoval se onen strach ze dvou mordů jen z "ďáblova" znamení, které mělo dítě na zadečku, nebo byl oprávněný kvůli znalosti rodiny, ve které se dítě narodilo? Jednalo se o nějaký podobný příběh, jak je Shakespearova hra Romeo a Julie? Příliš mnoho otázek a příliš málo odpovědí...

Dávejte na sebe pozor, kmotrové!

Léta Páně 1664 se v září konaly ve Zbečně u Křivoklátu křtiny Václava Suchého, kterému šel za kmotra mlynář Jan Pšenička. Dodatek, připsaný k zápisu o křtu, nám dává poměrně jasně najevo, jak moc bývaly křtiny veselou událostí, že na nich docházelo k hojné konzumaci alkoholu - a že taková konzumace mívala někdy neblahé následky...

Ten den týž Jan Pšenička jdoucí ze křtin opilý domů utopil se padnouce do studnice pod kostelem svatého Petra. Dejte na sebe pozor, kmotrové.

Vochomůrka

Často v matrikách narážím na nejrůznější zajímavá příjmí a příjmení. Někdy upomínají na někoho v současnosti, jindy na známá místa, ale také na pohádkové bytosti. Ve farnosti Minice tak můžeme v roce 1739 najít rodinu Vochomůrkových (zapsáno jako Wohomurka):

Rodiny nesoucí toto příjmení žijí v ČR i v současnosti, příjmení Vochomůrka nebo Vochomůrková má celkem 125 osob. Nejčastější je toto příjmení v okolí Slaného, kde najdeme 23 nositelů mužské a ženské varianty. Jak to vypadá s dalším rozšířením, nám ukazuje mapa ze stránek KdeJsme.cz.

Sňatky v Horním Záhoří

V matrikách oddaných můžeme najít občas nějakou tu poznámku, která stojí za zaznamenání. Zatím nejvíce jsem takových zmínek našla v jihočeských matrikách (ve farnosti Horní Záhoří), kde měl tamní farář opravdu velmi specifický způsob vyjadřování o věcech, které považoval za nemravné.  A tak na stránkách matriky oddaných z let 1657 až 1703 můžeme najít i následující věty.

Ctihodný pán Rafael Folkmann

Léta Páně 1734, dne 19. July usnul v Pánu dvojí cti hodný a vysoce učený pán Rafael Folkmann, ten čas farář český, který byl na faře 6 let a 7 měsícův, pochován v kostele ve sklípku dne 21. téhož, stáří 42 léta.

I takové záznamy můžeme v matrikách najít. Tento konkrétní pochází z matriky zemřelých farnosti Čechy pod Kosířem z let 1730 až 1768. Páter Rafael Folkmann působil v letech 1725 až 1728 ve Slavkově u Brna, následně až do své smrti v Čechách pod Kosířem. Jestlipak se v kryptě pod českým kostelem stále nachází jeho náhrobní deska?

Velká Bíteš, 1891

Služky a služebné to nemívaly v životě jednoduché, rozhodně ne tehdy, pokud povily nemanželského potomka. Řešívaly to, jak nejlépe mohly - někdy putoval nechtěný potomek k rodině na vesnici, jindy do sirotčince, někdy sáhly k usmrcení dítěte.