28. 11. 2012

Drzá vražda

V neděli 1. dubna 1888 kráčel pan Malina z Týnce nad Labem do Kolína a za Lžovicemi našel v poli mrtvolu. Z procházky sešlo a bylo nutno přivolat četnictvo.

Žlutý praporek označuje pravděpodobné místo nálezu.
Místo bylo spočteno pomocí prostého odhadu, kolik ujde pan Malina za čtvrt hodiny (cca 1km),
a kolik skauti soudí, že je 30 kroků (asi 22,5m), a určením průsečíku těchto hodnot.
Souřadnice: 50°2'9.955"N, 15°19'42.551"E
Zdroj: mapy.cz


Soudobé novinové zdroje jsou bohaté, nechme tedy hovořit především je:


Národní politika 94/6. s. 3. 4. dubna 1888.
Zdroj: http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/18302386

Oběť bychom tedy znali: 
Vincenc Doležal, obytný z Tetova, manželský syn Jiřího Doležala, domkáře z Tetova č.d. 34, a jeho manželky Kateřiny rozené Hutlové z Pardubiček č. 8. ( SOA Praha. Žiželice 19.  Oddaní 1871-1888. f 96


Vincenc čili Čeněk Doležal se narodil v Tetově 29. března 1858 jako syn domkáře Jiřího Doležala z Tetova č.d. 34, syna domkáře Františka Doležala z Hlavečníku č.d. 14 a jeho manželky Marie, rozené Kopecké z Rozehnal č.d. 4; a Kateřiny, dcery Jana Hutla, chalupníka z Pardubiček č.d.8, a Barbory rozené Karlové z Němčic č.d. 14. Měl ještě staršího bratra Jana.
Nejspíše se vyučil soustružníkem a následně "přeškolil" na dýmkaře. Centrem dýmkařství totiž tehdy i později byla Proseč, od Tetova vzdálená 76km, a aby člověk obdržel vandrovní knížku, která by ho opravňovala žádat o praxi u vzdáleného mistra, musel být napřed vyučen. (Druhé centrum dýmkařství bylo v Kelči na Valašsku. Samozřejmě existovaly i menší dílny, např. na Vysočině.)
O jeho smrti se kupodivu podrobně zmiňuje index k žiželické matrice zemřelých

SOA Praha. Žiželice 24 Index k matrice zemřelých 1877-1905.
Zdroj: http://actapublica.eu/matriky/praha/prohlizec/10076/?strana=15 
Datum: 31/3 1888
Zemřelý Doležal Vincenc rodilý z Tetovy soustružník, fajfkář, obytný v Žiželicích č. 187 narozen r. 1858, ženatý, otec jednoho dítka. -
Poznámka: chodil s fajfkama na prodej okolo Nov. Kolina, na zpateční cestě do Žiželic byl nedaleko Labské Tejnice loupežně přepaden a zastřelen, vrahem jest jistý Eduard Süssmilch vojenský zběh z Josefova. Pohřben v Labské Tejnici 3/4 1888.
V Labské Tejnici, čili Týnci nad Labem, je vražda zapsána již málomluvněji.

SOA Praha. Týnec nad Labem 33. Zemřelí 1852-1896. f 421.
Zdroj: http://actapublica.eu/matriky/praha/prohlizec/12975/?strana=213

Datum: 1/3 dubna
Místo: na silnici u Lžovic
Zemřelý: Doležal Čeněk, dymkař (soustružník) z Žiželic
Náboženství: katolického
Pohlaví: mužského
Věk: 30 let
Příčina úmrtí: Dolo: 2. dubna 1888 čís. 32 úkladně zavražděn strelnou ranou do hlavy na silnici kolínské u Lžovic
Pohřbil: Pochoval Josef Vobořil, kaplan

Mezitím pátrání pokračuje:
 Národní politika 98/6. s. 1 (příloha). 8. dubna 1888.
Zdroj:  http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/18302625
Zastavme se u svaka. Slovo svak označuje mužského příbuzného získaného přiženěním. A zde se musíme vrátit k Čeňkovu bratru Janovi. Janova manželka Anna Řeháková se totiž narodila ještě jako Bartáková, rok před svatbou svých rodičů. A zde zmíněný Jiří Barták je nejspíš její strýc, přesněji mladší bratr její matky.
Jak se však ukázalo, jeho role v našem příběhu byla vskutku jen epizodní.

Během 14 dnů byl dopaden skutečný vrah (a zároveň se vysvětlilo i to podezřelé svlékání mrtvoly):

  Národní listy  111/28. s. 2 (odpolední vydání). 21. dubna 1888.
Zdroj: http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/6720352 
C. k. polní myslivci, proslulí "šedí ďáblové" jsou známí jako privilegovaná součást habsburské rakouské armády. Lišili se způsobem boje, šedou barvou uniformy a konečně i jinou výzbrojí. Jejich první prapor skutečně mezi lety 1886-91 sídlil v Josefově u Jaroměře, odkud je to do Lžovic asi 73km. Vrah tedy nejspíš mířil do Prahy (pokud ne rovnou domů).
pozn.: Všimněme si zkratky T.J.B.1, kde nejspíš někde mezi informátorem redaktora a sazečem došlo k záměně F za T, zkratka má označovat Feldjägerbattalion Nr. 1.
  Národní politika 216/6. s. 1 (příloha). 5. srpna 1888.
Zdroj: http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/18305618
Eduard Süssemilch se narodil 4. prosince 1867 v Čížkovicích č.d. 94 na Litoměřicku jako manželský syn Eduarda Süssemilcha, truhláře, manželského syna Václava Süssemilcha, domkáře a krejčího v Čížkovicích č.d. 6, a Anny Marie, rozené Fonderfonové z Čížkovic č.d. 12; a Roziny, vlastní dcery Josefa Tomáše, domkáře z Kotelic č.d. 13, a Terezie rozené Fiedlerové z Kotelic č.d. 13.
Čížkovice na indikační skice stabilního katastru (1837).
Křížek označuje pravděpodobné č.d. 94 (podle dnešního stavu).
Zdroj: Archivnimapy.cuzk.cz

Jeho rodiče se vzali v Kotelicích 30. ledna 1866. Eduard byl nejstarší ze 4 dětí, po něm následovali ještě František (1869), Karel (1872) a Marie (1874). Měsíc po jejím narození, 1. června 1874, umírá jejich matka na zánět mozkových blan (meningitidu). Je velmi pravděpodobné, že se Eduardův otec co nejdříve oženil, měl doma 4 malé děti, které nejsou příliš kompatibilní s prací v truhlářské dílně. Bohužel matrika oddaných není k dispozici a v matrice narozených žádné další Süssemilchovy děti nejsou.
O Eduardově životě se nedá najít prakticky nic... je pravděpodobné, že se jako nejstarší syn vyučil v otcově dílně truhlářskému řemeslu, nelze to však zaručit. Každopádně podle tehdejších zvyklostí nejspíš v říjnu 1887 narukoval, protože po zavedení všeobecné branné povinnosti v roce 1867 podléhali odvodní povinnosti všichni muži ve věku 20 - 22 let. Délka činné služby v armádě byla stanovena na 3 roky, pak byli na 7 let zařazeni do zálohy armády a nakonec na 2 roky do zeměbrany. Eduardovi se však asi na vojně moc nelíbilo, počkal si na teplejší počasí, dezertoval a jeho další osud již známe.

Národní politika 223/6. s. 4. 12. srpna 1888.
Zdroj: http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/18306334
Bohužel ani o popravě se mi nepodařilo nic dalšího najít, ale Eduard Süssemilch, zdá se, zatčením definitivně zmizel ze světa. Nepředpokládám, že z jeho deseti minut pochybné slávy plyne nějaké zvláštní poučení, ale třeba na něco přijdete.

Dýmkař.
Zdroj: http:// jurka.kx.cz

Polní myslivec. Uniforma po r. 1900.
Zdroj: http://www.primaplana.net





3 komentáře:

  1. Geh, klobouk dolů. Tohle je parádní práce.

    OdpovědětSmazat
  2. Moc pěkný případ. Škoda, že svoje tři četnické případy napsané mám a na další to zatím nevypadá :-( Třeba, jednou, někdy... se tady inspiruju.
    J.

    OdpovědětSmazat
  3. Fiiiha, dobrá práce. Dnes by rada Vacátko možná ani internetem nepohrdl:-)

    OdpovědětSmazat