Kterak Poprdl k příjmení Pokorný přišel

Bylo nebylo. Za devatero domy a devatero cestami žila byla rodina s krásným příjmením Poprdl. Nebudeme spekulovat, jak k tomuto příjmení rodina přišla - teorie by to jistě mohly být zajímavé, ale pro náš příběh důležité nejsou. 

Léta plynula, rodina s tímto příjmením spokojeně žila několik generací, až přišlo 20. století. A ejhle, příjmení se stalo hanlivým. Otec rodiny dlouho přemýšlel, přemýšlel, až se rozhodl, že nenechá své děti dále trpět posměšky spolužáků. Nastal čas k činu.

Kam se obrátit? Na vyšší místa! Otec sedl ke stolu a těžkou, upracovanou rukou začal psát dopis. Komu? Komu jinému než zemské politické správě. Požádal o změnu hanlivého příjmení na neutrální, za které se nebudou jeho děti muset stydět. A volba padla na příjmení Pokorný. 

Nevíme, jak dlouho rodina na odpověď čekala - jistě ale čekala netrpělivě. Až jednoho krásného dne přišel úřední dopis. A z tohoto dopisu se nám v matrice zachovala následující poznámka:

Zemská správa politická na Moravě povolila výnosem ze dne 13/7 1920 č. 46446 zde jako zrozenec zaznamenanému Františku Poprdlovi, rolníku v Jemnici na Podolí, změnu jména "Poprdl" na "Pokorný".

Krev řeč a duch jeho zalila

Čas od času se setkáme s tím, že je příčina úmrtí uváděna i v matrikách před rokem 1784. Není to příliš často, ale pokud máme to štěstí, můžeme se dočíst třeba následující: 

Umřel Václav Chejnovský, starý 70 let, zaopatřený posledním pomazáním a generální absolucí, jenom bez zpovědi, pro příčinu tu, že nenadále krev se mu spustila a ta jeho řeč a duch zalila.

Tak se rozepsal kněz v matrice zemřelých z let 1756 až 1784 farnosti Sudslava (SOA Zámrsk). Zápis najdeme na straně 441, pochází z 16. července roku 1764.