Není nad upřímnost

U sňatku vdovců Řehoře Komárka a Justýny Hodoušové v květnu 1720 kněz neznal jména svědků (těžko říct, zda si je nezapsal, zapomněl nebo mu je vůbec neřekli) - to okomentoval nejprve latinsky věcně ignorant eorum nomina, ale poté i česky, krásnou upřímnou poznámkou

Kdož za chlapama bude chodit, jak se jmenují. 

MZA v Brně, Velké Meziříčí 16465, oddaní 1669-1766, f 217.

(Musím ovšem podotknout, že mám neblahý dojem, že toto není jediný záznam poznamenaný poněkud ležérním přístupem kaplana Jiřího Bernarda Očka nebo jeho kolegů k administrativě... a tady už člověka humor trochu přechází.)