Někteří kněží to neměli po Třicetileté válce jednoduché. Přišli na faru - a tam nenašli nic, na co by mohli navázat. Velká část far byla ještě po polovině 17. století neobsazená, neboť nebyl dostatek katolických kněží, kteří by mohli na místa farářů nastoupit. Postupně se ale fary plnily, jen často nebylo možné zjistit nic o předchozí správě farnosti a jejího majetku. A tak byl čas tyto nedostatky napravit.
Heřmanov na historické pohlednici. Zdroj: Fotohistorie.cz
To učinil i kněz Václav František Hrabovský, když nastoupil do farní služby na faře Heřmanov (Hermannschlag) na Vysočině. Do Heřmanova přišel v roce 1657 a když se mu povedlo se ve farnosti zorientovat, uvědomil si, že bude potřeba sepsat všechny farní pozemky a příjmy, především desátky plynoucí z farních vesnic ke kostelu. A tak se také v roce 1661 stalo. Tento soupis se dochoval v opisu v heřmanovské matrice narozených, oddaných a zemřelých z let 1706 až 1784. A protože nás zaujal, tak zde máte jeho přepis:
První je Hermašlak, druhá Nová ves, třetí Meziboří, čtvrtá Radňoves, pátý Milešín, šestá Rozseč, sedmý jest Borovník, osmý Kaduvec. Z těch jmenovaných dědin z některých se dává ze všeho desátek, totižto desátý snop, z některých poloviční dávají, totižto žito a oves.
Podruhé z Hermošlaku, z Nový Vsi, polovičního Meziboří a z Radňovsi, z těch čtyr dědin dává se ze všeho desátek, totiž žito, oves, ječmen, len, jarka, též i desátá hůl zelí, krok rychtáře hermošlackýho, který od starodávna má obdarovaný, že nedává, jen toliko dvojí klas, totižto žito a oves, ale já jsem toho obdarování neviděl, ani nežádal.
Potřetí, z Milešína, z Rozseče a z Borovníka, z těch třech dědin nedává se desátek, jen z žita a z ovsa, z jinýho obsetí nedávají. V Milešíne byla někdy svobodná rychta, však pod desátkem, z kterýžto učiněn jest panský dvůr, z toho se dává za desátek ze zámku ostrovskýho 1 1/2 sudu piva faráři hermošlackému. Z dědini pak Kadovce žádnej se desátek nedává, jen toliko máslo a kuřata, přitom jest jeden každý sedlák odtud povinen jednu fůru přivézti dříví.
Počtvrté ze všech přináležejících k zádušímu kostelu dědin jsou povinni jeden každej o svatém Janu dávati máslo z jedný každý krávy po třetince (tu jest potřebí opatrnosti faráře), při odevzdávání másla ze všem vejš jmenovaných dědin jsou povinni taky každý odváděti kuře. Rychtář hermošlacký ten dává taky máslo, ani sousedi hermošlacký faráři nedávají kuřata.
Popátý, co se dotejče farních rolí, co ještě lesem až posavad nezarůstly, tyto se nacházejí: První kus pole anebo rolí jest hned za farú, a jde až k březince. Kus druhý jest taky hned za březinkou k lesu. Třetí kus je za lesem pozdál, jak se k Bojanovi chodí, jest užitečný. Čtvrtý kousek jest asi jedny hony, ten jest podle Kolářového pole taky nedaleko od fary. Louk k faře patřících jest jich málo, jedna ve rtinách, druhá na žlíbku proti roli, třetí pod rybníkem, dva kousky jsou dáleji, o těch ouřad aneb kostelníci faráři povedí a oznámí, taky je jeden rybníček k faře patří u konec zahrádky.
Naposledy pak co se dotejče audiencí, nejsou příliš častý a hustý, chudoba veliká mezi lidem a nouze v tom překážku činí.
A tak chtěl jsem památku učiniti pánům farářům hermošlackým, aby na to pamatujíc, za mě se Pánu Bohu modlili.
Následují ještě dvě poznámky týkající se piva a heřmanovské rychty - přepisuji pouze ty poznámky, které jsou v češtině.
To pivo půldruhého sudu za desátek milešínskýho dvora vždycky se dávalo i mně, níže psanému, když jsem se léta 1706 dne 28 8bris (října) dostal na hermošlackú daru, taki se dávalo, ale léta 1707 jest zapřeno, řkúce nebožtík pan Schwarcfeld že není povinen dávat, potom to panství Osová jest prodáno léta 1710 panu (titul) Waldorfovi, budúce on stranivá toho piva pozdravení k odpovědi dal, že jeho pan strejc Pan Schwancfeld jemu povídal, že není žádná povinnost, ale milo takové pivo dávati.
Stranivá rychty hermošlacké vědomost dávám, když jsem ponejprv desátek vytejkal, domnívajíce se, že rychtář podle vejš psaného vejpisu tolika žito a oves dává, povídal on, že dává tři klase, totižto žito, oves a pšenici, kterú taky až posavad dává. Když jsem se jeho někdy ptal, proč on nedává z ječmena desátku, tehdy odpověděl "já nevím" a proč nedáváte len, máslo a zelí?, odpověděl: o to zelí nebožtík pan farář Georgius Stefka mej ženě Zuzaně daroval na zelníky.
Úvod soupisu kněze Václava Františka Hrabovského v heřmanovské matrice.
Léta Páně 1661
Já, kněz Václav František Hrabovský, rodič z Vyškova, dostanúce se léta vejš jmenovaného na faru hermošlackú žádného poznamenání, ani zprávy po předešlých farářův, podle který by se farář hermošlacký spravovati, říditi ano kde co vyhledávati měl, jsem nenabyl. Umínil jsem tehdy pro budoucí pamět správu důchodův a případností přináležejících k faře hermošlacký poznamenati, jenž se takové nachází. Ponejprv co fary hermošlacký dotejče, k tomu záduší a kostelu tyto dědiny náležejí: První je Hermašlak, druhá Nová ves, třetí Meziboří, čtvrtá Radňoves, pátý Milešín, šestá Rozseč, sedmý jest Borovník, osmý Kaduvec. Z těch jmenovaných dědin z některých se dává ze všeho desátek, totižto desátý snop, z některých poloviční dávají, totižto žito a oves.
Mapa heřmanovské farnosti. Zdroj: Mapy.cz
Podruhé z Hermošlaku, z Nový Vsi, polovičního Meziboří a z Radňovsi, z těch čtyr dědin dává se ze všeho desátek, totiž žito, oves, ječmen, len, jarka, též i desátá hůl zelí, krok rychtáře hermošlackýho, který od starodávna má obdarovaný, že nedává, jen toliko dvojí klas, totižto žito a oves, ale já jsem toho obdarování neviděl, ani nežádal.
Potřetí, z Milešína, z Rozseče a z Borovníka, z těch třech dědin nedává se desátek, jen z žita a z ovsa, z jinýho obsetí nedávají. V Milešíne byla někdy svobodná rychta, však pod desátkem, z kterýžto učiněn jest panský dvůr, z toho se dává za desátek ze zámku ostrovskýho 1 1/2 sudu piva faráři hermošlackému. Z dědini pak Kadovce žádnej se desátek nedává, jen toliko máslo a kuřata, přitom jest jeden každý sedlák odtud povinen jednu fůru přivézti dříví.
Počtvrté ze všech přináležejících k zádušímu kostelu dědin jsou povinni jeden každej o svatém Janu dávati máslo z jedný každý krávy po třetince (tu jest potřebí opatrnosti faráře), při odevzdávání másla ze všem vejš jmenovaných dědin jsou povinni taky každý odváděti kuře. Rychtář hermošlacký ten dává taky máslo, ani sousedi hermošlacký faráři nedávají kuřata.
Popátý, co se dotejče farních rolí, co ještě lesem až posavad nezarůstly, tyto se nacházejí: První kus pole anebo rolí jest hned za farú, a jde až k březince. Kus druhý jest taky hned za březinkou k lesu. Třetí kus je za lesem pozdál, jak se k Bojanovi chodí, jest užitečný. Čtvrtý kousek jest asi jedny hony, ten jest podle Kolářového pole taky nedaleko od fary. Louk k faře patřících jest jich málo, jedna ve rtinách, druhá na žlíbku proti roli, třetí pod rybníkem, dva kousky jsou dáleji, o těch ouřad aneb kostelníci faráři povedí a oznámí, taky je jeden rybníček k faře patří u konec zahrádky.
Farní pozemky na indikační skice stabilního katastru. Zdroj: Moravský zemský archiv.
Naposledy pak co se dotejče audiencí, nejsou příliš častý a hustý, chudoba veliká mezi lidem a nouze v tom překážku činí.
A tak chtěl jsem památku učiniti pánům farářům hermošlackým, aby na to pamatujíc, za mě se Pánu Bohu modlili.
Následují ještě dvě poznámky týkající se piva a heřmanovské rychty - přepisuji pouze ty poznámky, které jsou v češtině.
To pivo půldruhého sudu za desátek milešínskýho dvora vždycky se dávalo i mně, níže psanému, když jsem se léta 1706 dne 28 8bris (října) dostal na hermošlackú daru, taki se dávalo, ale léta 1707 jest zapřeno, řkúce nebožtík pan Schwarcfeld že není povinen dávat, potom to panství Osová jest prodáno léta 1710 panu (titul) Waldorfovi, budúce on stranivá toho piva pozdravení k odpovědi dal, že jeho pan strejc Pan Schwancfeld jemu povídal, že není žádná povinnost, ale milo takové pivo dávati.
Stranivá rychty hermošlacké vědomost dávám, když jsem ponejprv desátek vytejkal, domnívajíce se, že rychtář podle vejš psaného vejpisu tolika žito a oves dává, povídal on, že dává tři klase, totižto žito, oves a pšenici, kterú taky až posavad dává. Když jsem se jeho někdy ptal, proč on nedává z ječmena desátku, tehdy odpověděl "já nevím" a proč nedáváte len, máslo a zelí?, odpověděl: o to zelí nebožtík pan farář Georgius Stefka mej ženě Zuzaně daroval na zelníky.
Výše uvedené velice pěkně dokládá odvody venkovského obyvatelstva k duchovní správě. Desátek, tedy desetina všeho sklizeného obilí, byl nejobvyklejším způsobem financování venkovských far. Obilí se buď použilo pro potřeby duchovních, kteří na faře působili, nebo bylo zpeněženo - buď ještě jako zrní, nebo už zpracované, většinou semleté. Taktéž máslo šlo z velké části na prodej, protože nebylo v silách duchovních ho spotřebovat.
O desátcích si můžete více přečíst například v hesle z Ottova slovníku naučného.
O finanční stránce věci v duchovní správě pak pojednává například disertační práce Mgr. Pavla Pumpra Beneficia, záduší a patronát v barokních Čechách. Na příkladu panství Třeboň na přelomu 17. a 18. století.
Žádné komentáře:
Okomentovat