Jan Snelig, farář úbočský a lštinský

Nejstarší matrika farnosti Koloveč na Domažlicku z let 1650 až 1701 je hotovou pokladnicí, pokud jde o neobvyklé záznamy, případně záznamy oplývající více informacemi, než bylo v té době zvykem. Jedním z takových záznamů je i ten, který se týká úmrtí Jana Sneliga*, úbočského a lštinského faráře. Ženatého katolického faráře, nutno podotknout. Jak to tedy bylo?

Doba Třicetileté války rozhodně nebyla na našem území dobou klidnou, a to ani ve své poslední třetině. Na jaře 1640 byla z Čech vyhnána švédská vojska, to ale rozhodně neznamenalo klid. Po našem území se i nadále vyskytovali vojáci, kteří často plenili, loupili nebo vraždili, někdy z čiré nutnosti, jindy pro zábavu.

Bylo to také již období rekatolizačních snah, když byla snaha obsadit všechny farnosti katolickými kněžími. To se ukázalo jako značný problém, proto byli často nekatoličtí kněží přesvědčováni, aby se "vrátili" do lůna katolické církve. Církev byla ochotna udělat i celou řadu ústupků - a právě o jednom takovém ústupku svědčí i případ našeho kněze. Jak tedy zní zápis v matrice zemřelých?

"Léta 1641 dne 8. března dokonal běh svůj velebný a dvojctihodný kněz pan Jan Snelig, toho času farář oubocký, spolu i lštinský, zůstávající s manželkou svou ve víře staré akatolické, až do veliké starosti své, kdežto potom zavrhnouce před sebou víru a cestu zlou, na dobrou spravedlivou katolickou převrácen, a až do smrti i s manželkou svou, která jemu jakožto stařičká s dovolením práva duchovního povolena byla, farářem a pastýřem dobrým ovcí svých jest zůstal; kterýžto skrze partaj vojákův švédských náramně mučen, i také knytly svírán a koňmi šlapán byl, od kteréhožto mučení počtvermo z cesty oubocké do městis Kolovče časem nočním jest přilezl, kdežto i v chrámu Páně Matičky Boží v Kolovči řádem pobožným a náležitým pochován jest, ležící pod kazatelnicí, očekávaje slavného a veselého zmrtvýchvstání."

Janu Sneligovi, který byl "na dobrou spravedlivou katolickou cestu převrácen" již ve vysokém věku, bylo tedy povoleno setrvat v manželství a přesto působit na farách v Úboči a ve Lštění. Jak na to asi reagovali farníci? Znali svého kněze? Jistě i oni byli nuceni přestoupit zpět ke katolické víře. Měli díky tomu pochopení? Věřím, že ano.

Horší je druhá polovina zápisu popisující, kterak byl Jan mučen a týrán švédskými vojáky. Můžeme se jen dohadovat, zda se v případě našeho úmrtí jednalo o rok 1640 nebo 1641, záznam byl dopsán dodatečně - více by odpovídalo jaro 1640. Je ale možné, že i po vyhnání švédských vojsk se na našem území pohybovaly nejrůznější opuštěné skupiny švédských vojáků, které neodtáhly s hlavními voji.

Pro starého člověka jistě nebylo jednoduché se v takovém stavu dolézt po čtyřech, jak matrika výslovně uvádí ("počtvermo ... přilezl"), do Kolovče. Věděl ale jistě, že je to jeho jediná naděje. Bohužel sil již neměl dostatek, a tak v Kolovči skonal.

Pohřben pak byl pod kazatelnou v kostele Zvěstování Panny Marie - dodnes se tak můžeme postavit na místo, kde je pohřben, byť byl kostel v minulosti několikrát výrazně upravován. Dnes už v kolovečském kostele kazatelnu nenajdeme - bývala ale nejspíše v levém rohu lodě kostela (při pohledu k oltáři).

Děkuji Hance za upozornění na tenhle zajímavý záznam - a na to, že jsem díky němu našla několik dalších záznamů, které rmožná v budoucnu taktéž uveřejním.

---------------------------------

*Nejsem si zcela jistá čtením příjmení tohoto faráře. Bohužel se mi nepovedlo dohledat o něm nějaké další informace, takže nevím, zda je přečteno správně.