Neznámý muž, na pravé noze ve stehně amputovaný

Listů, vložených do matrik, nacházíme celou řadu. Většinou se jedná o nejrůznější doklady, žádosti a požadavky, někdy ale narazíme i na materiál zajímavější. Často ale tyto materiály přeskakujeme, neb bychom jinak nedělaly nic jiného, než se zabývaly nejrůznějšími zajímavostmi. Ovšem když jsem "listovala" matrikou zemřelých farnosti Hněvčeves, jeden list mě zaujal díky úvodní formulaci: Pokládáme si za čest ku váženému přípisu... Pro dnešního člověka formulace neobvyklá, obsah ještě neobvyklejší...

Důstojný farní úřade Hněvčovsi!

Pokládáme si za čest ku váženému přípisu tamnímu ze dne 28. října t. r. č. 246 podati následující zprávu. 

Alois Bílek, harfeník a harmonikář, narozený 28. října 1857 v Moravčicích č. 5, v okresu i hejtmanství Jičínském (manželský syn po Václavu Bílkovi, domkaři v Železnici č. 169. a jeho manželky Barbory rodem Hlaváčkovy z Robous č. 36, dosud žijící, obou okresu i hejtm. Jičínského), byl již jako chlapec amputován na jedné noze, následkem čehož chodil s berlí a živil se hrou na harfu, někdy harmoniku. Týž byl od nížepsaného dne 8. března roku 1886 sňatkem manželským zde oddán s Annou, dcerou po Janu Sedláčkovi, tkadlci v Železnici č. 285. a měl domovské právo v Železnici. Nedávná pověst kolovala, že jej nějací "hosté", poněvadž jim hráti nechtěl a s nimi se v hospodě nepohodl, na silnici u Sovětic utloukli. Před tím zdržoval se v Jaroměři, odkudž za svou živností vycházel do okolí. 

Farní úřad v Železnici, 30. října 1896.

A proč vlastně psal farní úřad v Železnici do Hněvčevsi? Může za to jeden krátký úmrtní záznam z prosince 1895: 

SOA Zámrsk, ŘKFÚ Hněvčeves, kniha č. 41-6207, matrika zemřelých 1850-1900, str. 419.

Tedy ne zmrznutí, jak se domnívali v prosinci 1895 v Hněvčevsi, ale utlučení k smrti... Zajímavé je místo úmrtí - u sochy Panny Marie Lurdské v Sověticích nebo u Sovětic, v jejichž oddílu bylo úmrtí zapsáno. Snad se jednalo o sochu, stojící dnes u čp. 24, bohužel se mi (zatím?) nepovedlo více informací k ní dohledat.