14. 3. 2016

Josefína

R. 1779 povinnosti učitelů byly:

  1. mládež k bohabojnosti a rozšafnosti vésti a tudíž náboženství a mravouce učiti na ten způsob, aby se rozum osvěcoval a srdce se ctnostně ušlechťovalo;
  1. učiti čtení, psaní, počítání, hospodářství a kde kostel hudbě;
  1. k plnění školních pravidel, kázni školní, v kostele také k příkladné pobožnosti, aby písně zpívala anebo společně se modlila, vzbuzovati;
  1. o svátcích a nedělích zvlášť k službám B. a křesťanskému cvičení doprovázeti, odpoledne na mládež dohlížeti, by svévole netropila a den Páně neznesvěcovala;
  1. k zpovědi a k sv. přijímání vésti, kdy duchovní správa určí;
  1. německému vyučování má se hlavně věnovati, poněvadž dítky doma česky dosti slyší a se učí;
  1. nejvíce má mládež před zahálkou chrániti a lásku k práci vštěpovati, bdíti, by rozpustilými hrami rozumný svět veřejně nepohoršovala.
(Hejna, Josef: Paměti statku Opařanského, Podbořského, Dobronického a Stadleckého. Tábor 1885.)



Opařany najdeme zhruba 18 km západně od Tábora. Jak již z úvodu mnohý vytuší, zajímá nás zdejší škola. Ta byla založena jezuity roku 1766. Jak se zdá, nejprve neměla pevné působiště, ale v roce 1773, kdy Tovaryšstvo Ježíšovo Opařany opustilo, sídlila v čp. 31 (nové čp. 58). Budova pravděpodobně nebyla dostatečná, k roku 1793 se uvádí 97 dětí ze tří obcí (kromě Opařan jde ještě o nedaleký Hanov a Podboří). Proto vznikla v roce 1795 školní budova úpravou panských stájí v čp. 79. Po přiškolení Řepče a Kášovic se v jedné místnosti učilo až 176 žáku (údaj k roku 1833). Poté, co byla školní budova znalcem v roce 1885 uznána za zcela nezpůsobilou, přesunula se výuka do bývalé jezuitské koleje a jednalo se o stavbě školy nové. Trojtřídní škola čp. 123 byla slavnostně otevřena v říjnu 1888 a fungovala až do roku 1933, kdy byla zbudována škola současná.

Kromě obecní existovala v Opařanech i škola při ústavu pro choromyslné, založená v roce 1926. Zde vyučovaly řádové sestry Kongregace školských sester sv. Františka a stejně jako tehdejší obyvatele obce ani nás dále nezajímá.

Kdo nás naopak zajímá je Diviš (Dionýs) Šoltys, učitel, který přišel do opařanské školy na Štědrý den roku 1834 z nedalekých Bernatic.

Narodil se 16. ledna 1803 v Chomuticích u Jičína, tedy sto padesát kilometrů daleko. Jeho otcem byl sedlák Jiří Šoltys, matkou Kateřina Jiříčková. Deset let před ním se narodil jeho bratr František, pozdější farní učitel ve Velké Jeřici. (Vůbec učitelů s příjmením Šoltys najdeme po Čechách více, ale bez přímého napojení na naši linii.)

Výše zmíněný Josef Hejna o Diviši Šoltysovi uvádí následující:
"byl vzdělaným, skromným a hudebníkem znamenitým, velice pilným a přičinlivým učitelem. R. 1852 odměnil J. Ex. biskup Jan Valerian jeho zásluhy o prospěch mládeže, an zapsal školu Opařanskou do "Dědictví Svatojanského". Sloužil osadě až do vysílení 41 r. Zemřel 30. března r. 1877."

Pokud můžeme věřit jedinému údaji, který máme k dispozici, a to poznámce v záznamu o úmrtí, oženil se Diviš někdy v roce 1828 s Františkou Skákalovou z Vysokého Veselí. Snad působil ještě jinde, jejich první doložené dítě - syn Václav - se totiž narodilo v Bernaticích  v červenci 1833.
Další děti se již rodí Františce ve škole čp. 79 v Opařanech, a to:
  • 3. 11. 1836 Josefa Karolína
  • 26. 2. 1838 František de Paula
  • 15. 1. 1842 Karel Emanuel Antonín
  • 7. 6. 1844 Alžběta Marie
Divišův syn František prý byl znamenitým kapelníkem, ale bližší údaje se nepodařilo zjistit. 

Učitelství se ovšem prokazatelně věnoval syn Karel.

Coby podučitel je doložen v Opařanech v letech 1860-61, tedy od 18 let - tehdejší studium učitelství zjevně bylo mnohem rychlejší než dnes: uvádí se, že pokud čekatel učitelství starší 18 let absolvoval tříměsíční kurz, dostal právo vyučovat na vesnické škole; pokud navštěvoval učitelský kurz šest měsíců, mohl se posléze ucházet o místo na některé městské škole. Tyto kurzy se nazývaly preparandy. V preparandách se učila pedagogika, didaktika, náboženství, biblická dějeprava, metodika trivia; později mluvnice, pravopis, zeměpis, dějepis, přírodopis a přírodozpyt (zahrnoval fyziku a chemii).

Jako pomocný učitel se Karel v Opařanech objevil ještě jednou, a to v v letech 1867-1870. Během této doby se stihl oženit s Marií, dcerou tehdy již zesnulého bednáře Václava Kopidlanského z Bernartic. Všimněme si, že úplně mravným životem asi nežil, svatba se konala 21. června 1869 a první dcera Alžběta Marie se narodila už 18. listopadu téhož roku.

Další dvě děti se narodily v 11 km vzdálených Černýšovicích, kde Karel krátce učil. Nejprve syn Karel Rafael 24. října 1871, poté dcera Eleonora 21. února 1874. Po definitivním návratu do Opařan však ani ne čtyřletý syn Karel v červnu 1875 podlehl záškrtu.

Zdá se, že důvodem návratu byla situace v rodině prarodičů - Františka, Karlova matka, zemřela v roce 1874, ovdovělý Diviš Šoltys podlehl vysílení o tři roky později, jak již je ostatně řečeno výše.

Polášek Viktor: Ve škole XVIII. století, školní obraz, 1951.
Zdroj: http://www.janmikac.cz

V Opařanech se narodily Karlovi a Marii další tři dcery: Marie 11. května 1876, Božena Beáta 25. ledna 1879 a Josefína 13. března 1881
Rok 1885 nezačal nejlépe, neboť poslední syn Jan Nepomuk Karel, narozený v květnu 1883, zemřel na úbytě, čili tuberkulózu.

Kromě Karlovy rodiny bydlela podle sčítání lidu z let 1880 a 1890 ve škole již jen služka.

Postupně rodiče opouštěly všechny dcery:

Jako první se v lednu 1893 provdala Alžběta, industriální učitelka, za opařanského učitele Josefa Šedivého, o deset let staršího rodáka ze Zběšic na Bechyňsku. Ten později (1904-1924) nahradil na pozici řídícího učitele svého tchána.

Její sestra Eleonora si vybrala také učitele, v září 1899 si vzala o rok mladšího podučitele Jana Tábora z nedalekých Dmejšic. I on zůstal nějaký čas na opařanské škole. Zdá se, že nevěsta nebyla panna, neboť v lednu roku 1900 se novomanželům narodila dcera Anna Františka, která ale za měsíc zemřela na střevní katar. Už v květnu 1902 je tato rodina doložena v nedalekých Ratajích.

Když se v září 1902 vdávala šestadvacetiletá Marie, vybočila z rodinné tradice - jejím mužem se stal o čtyři roky starší Bedřich Svítil, rozený v Praze, toho času účetní opařanského ústavu pro choromyslné. Za svědky jim šli tamější primář a správce.

Božena si v roce 1907 vybrala za muže o 4 roky mladšího učitele v Sepekově Karla Kopeckého. Svědky byli oba jejich švagři: Bedřich Svítil i Jan Tábor.

Ale ať počítám, jak počítám, jedna dcera ve výčtu schází...

Cestu nejmladší Josefíny od rodičů totiž bohužel nenajdeme v matrice oddaných:
u záznamu z 13. května 1899, tedy přesně 2 měsíce po Josefíniných osmnáctých narozeninách, najdeme tuto příčinu úmrtí
Utopení ve stavu duševní nepříčetnosti

Jestlipak by nám tehdejší noviny řekly víc?
Ve vícerých listech se opakuje totožný text:
Národní listy, 24.5. 1899. s. 3.

Těžko říct, zda to přesně takto bylo doopravdy, v textu jsou drobné nepřesnosti faktického rázu - 13. května 1899 byla sobota a rybníček se jmenuje Tomešín. Ale to už nám dnes nikdo neřekne.

Utopená Josefína.
Autor: Josefína Juhasová.




Žádné komentáře:

Okomentovat